Další těžké boje

Na myší frontě není klid

Buflík v Babičkově, Mladší po kolena v písku a zbytek rodiny po pás ve vřesovišti, a to celé skoro dva týdny. Není divu, že myši toho opět využily a zařídily se u nás doma jako doma, tedy jako u sebe doma.

Jak to s hlodavci máme, to už jsem popisoval několikrát. Ihned po návratu bylo proto nutno opět začít vyhlazovací kampaň. Přes úspěšné úlovky nás ale ťapání ve stropě provázelo obě první noci po návratu.

Berka už to psychicky nevydržela a v neděli večer nasadila nejtěžší kalibr, se kterým já nesouhlasím – otrávené zrní. (Divné, kde ho tak rychle v neděli o půlnoci našla. Budu si muset dávat větší pozor při konzumaci domácích pokrmů.) Tentokrát ji už neodradily ani argumenty o zasmrádajících mrtvolkách ve stropě.

Mladší ze zoufalství odchází od rodiny a nechala se přijmout na školu až do Mlžných Čech, jen aby nemusela s myšmi (myšema? myšemi?) sdílet pokojíček. Navíc bude studovat chemii, ke které měla dosud spíš odpor. Počítám, že toho nechá, jen co zjistí, jak se míchají výbušniny nebo krysí jedy.

Mně ty veselé zvuky paciček zas až tak nevadí, ale musím projevit svou účast se zbytkem rodiny. Tak mě omluvte, jdu koupit špek.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u „Další těžké boje

  1. Já bych se odstěhovala do nějakého vyššího patra paneláku, tam se myši vyskytují opravdu ojediněle…..
    Jinak pasti jsou u nás zakázané i nášlapné!

  2. S “myšmi” jako s “kostmi”, první varianta je dobře, ne? Ale to “mě” v předposlední větě néé…

Napsat komentář: Kámoš Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *