Někdy přijde člověku blbě.

Doufám, že mi to Gomba neudělal schválně, ale hned po přečtení jeho článku se dostavily popisované příznaky…

Víkendovou chřipku jsem sice už taky zažil, ale častěji mě potkává něco, co je asi nejspíš migrénou. Vyskytne se mrcha jednou za čas, nepravidelně, většinou v souvislosti s nějakým přetažením. Rád bych řekl, že jsem přepracovaný, ale to je při mé lenosti něco jako "spravedlivá válka" :-))

V pátek nic, sice jsme s kolegyní Kurcvajlovou dřepěli ve fabrice do osmi, ale to zas není tak vzácná situace. V sobotu jsem vstal tak akorát a večer jsme odjeli na jedny z posledních padesátin ke Kapitánovým. Už po tataráku jsme měl pocit, že by mi bylo nejlíp v posteli, ale do půl čtvrté vydrželi kromě Berky všichni, tak proč ne já, zejména když je oslavenkyní očekáváno, že budu vyluzovat tóny?

Exhumoval jsem se někdy kolem desáté s pocitem, že v tom vizouru byli asi mačkaný chrousti. Posnídal jsem velmi symbolicky a rozjeli jsme se domů. Tam jsem se všesměrně a na několik etap zbavil nadbytečného obsahu trávicího systému a měkce ulehnul, za dvoje zavřené dveře.

Vzbudil jsem se o šesté a prošel domem. Všude naprosté ticho. Mladší odjela do Mlžných Čech, Starší na Placatou Moravu, Berka očuchávala s Buflíkem plot souseda Gomorky. Neběžela lednička ani kotel, žádný přijímač, ani vysílač, ani počítač neševelil větráky. Prostě konec světa…

Nic jsem nezapínal, nepřepínal, neřešil. Dal jsem na dobře míněnou radu a odpočíval. Přečetl jsem pár stránek z knížky a z časopisu, vypil pár hrnků čaje a snědl jeden pribinák. V deset jsem byl už zase v posteli a zůstal v ní do ranního budíku.
Ještě to dvě tři hodinky navrch chtělo, říkal jsem si celé pondělí. Napsal jsem článek o tom, jak mi bylo blbě, ale nedal ho na blog, jak mi bylo blbě. Ani ta Vyhihňálková mě nepřišla potěšit, flákala se někde po Lisabonu. Až večerní Letiště mi zvedlo náladu. To je fakt seriál, u kterého nezůstane moje oko suché. Doufám, že pana Klepla jen tak neklepne.

A včera jsem projel dvakrát napříč prosluněnou a barevnou Vysočinou a uvědomil si, že je to fakt zase tady.