Ten podzimní hnus

Už bylo načase přebarvit proužek.

Vážky, šídla a motýlice už stejně dávno pochcípaly v sítinách. Komáři se natáhli k nám domů do sklepa, tu a tam některý zabloudí I do ložnice a bzučí mi do ucha svou pohřební píseň. Motýli a zlatoočka zalezli do komínů, slunéčka pod kůru a mouchy asi někam do kompostu. Ponurou krajinu osvětlují jen štrůdly aut a zář ze svíček nad hřbitovy. Mrtví vylézají na výroční schůzi, schválí rozpočet a zvolí revizní komisi pro přepočet nezetlelých hnátů. Pod namoklým listím číhají kulaté ořechy, hladké kaštany a pichlavé žaludy, aby si na nich mohli vyděšení chodci efektivně zlomit nohu.

Meluzína hází listí na pleše těch, co včas nenasadili beranici. Polní cesty vzrušeně vlhnou při vzpomínce, jak se do nich brutálně zarývala kola řepných kombajnů. Tráva žloutne vzteky, že už není dost dobrá ani pro vola. Topoly se předhánějí v odstínech svých přelivů a ty co prohrály, sázejí na nahotu.

Soumraku jsme zase dobrovolně přidali hodinku navíc a začínáme pracovat od nevidím do nevidím. Bahno se rozlézá z polních cest na silnice a chodníky a vozí se na zádech cyklistů k krátkými blatníky. Prosakuje kabáty a podrážkami do našich hlav, obaluje kotníky a mlaskavě z nás vysává sílu k pochodu.

Sýkorky útočí na okna a domáhají se loje. Vrabci zalézají pod krovy. Za chvíli přiletí kalousi ušatí a budou mi z koruny břízy zase koukat do klávesnice.

Sychravo proniká i do budov. Bloggeři odstraňují kryty počítačů a hřejí si prsty na žebroví CPU. Méně technicky zdatní rýpou noži do dýní, až praskají. WiFi signál se jen ztěžka prodírá oponou ze smogu, stržených ptačích hnízd a příbalových letáků k Celaskonu. Příspěvky napsané v sobotu doráží na Bloguje v úterý.

Na vychladlých plážích rybníků se už nevyvalují ani ropuchy. Obcházejí je podivní starci s košíky a noži, zvícími žabikuchů, a podezřelými úmysly. Svačí banány, jediný zářivý předmět v šedošedé krajině, a inspirují pozorovatele k sexuálním hrátkám.

Rád se v neprůhledném podzimu projíždím krajinou uchystanou k hnilobě.

Příspěvek byl publikován v rubrice skoro jako život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 komentářů u „Ten podzimní hnus

  1. Taky to mám ráda, projíždět se podzimní krajinou. Autobusem, vlakem, autem do Ústí letos jsem si toho užila!

  2. Lorr., ale ze života.
    G., naopak, tak hnusně, až…
    Mod., ano, smrduté stopy, mastné kyseliny prolínající se podrážkou…
    @teo: na Bódlera nemám, anžto nesmín absint – vysvětlím později
    Kam., být inspirující je sen každého autora!
    Spameři: mažu, mažu!!!

  3. Břízy stydlivě odhazují žlutolící flitry
    Potemnělé večery zvou na sklenici vína
    Prokřehlé víly
    Do tepla k praskajícímu krbu
    By odhalily svou tichou prchavou krásu
    Sametová noc přikrývá jejich rozpaky
    A čas plyne tak milosrdně
    Tak pomalu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *