Aby to bylo jako za života

říkal Jára Cimrman svým žákům na hodinách tělocviku,

když děti běhaly v hubertusech a s kufry, protože když vás bude honit policajt, tak se přece taky nejdřív nepřevléknete do trenýrek!

Taky jsem si udělal výlet jako ze života. V pátek bylo nutno zajet do Babičkova a oslavit tam půlkulaté jubleum. Zpravidla tam jezdím na kole, ale ne v únoru. A taky se předem převléknu do příslušného trikotu a tak, zbytek rodiny se veze autem a někde se setkáme.

V pátek mě přepadla v práci opilecká pýcha, že vyrazím na těch pár (asi 45) km rovnou z fabriky, když už máme to únorové globální oteplení. Světlo mám, boty mám, šaty mám, tak vo co de?

Takže jsem vyrazil hned jak pás zastavil, v hubertusu, křuskách a kalhotách honáků dobytka, přes pole a role. Po pěti stech metrech jsem toho měl už plný brejle, protože jižní protivítr nebyl v plánu, zato v reálu jo a pořádný.

Ale to by bylo, abych se potupně vracel domů. Rozdejchal jsem to a vzal to přes les, kde bylo sice bahna až po uši, ale nefoukalo. V městečku Smrkozámek jsem si lehce ustlal, protože halogeny nad skladem dřeva moje třídiodovka nepřesvítila, ale to byla jen drobná epizodka.

Čím jsou moji rodiče starší, tím déle vydrží, takže tlupní oslava, která začala v 15, jen tak tak skončila ve 23 hodin. Starší sedla na rychlík a odfrčela na svou Placatou Moravu, do auta bylo nutno vyskládat různé předměty a některé zbylé laskominy a Berku a Mladší a Mladýho, takže na kolo už nezbylo místečko. Takže jsem přespal ještě jednu noc ve svém bývalém pokojíku a ráno se nechal přemluvit na návrat vlakem.

Vlakem jezdím zřídka, ale je zvláštní, že z oken vlaku je zpravidla vidět nadprůměrné množství humusu až hnusu. Možná je to teplou zimou. Zatímco v létě se všechno aspoň zelená a za normální zimy je bordel skryt pod sněhem, teplá zima obnaží všechny ty zarostlé pozemky, roztroušené traverzy a bloky betonu, polorozpadlé a přitom obydlené vechtrovny, rezaté ploty a větrem roztrhané plechové garáže. Pozemky podle trati mi připadají jak zadní dvorek civilizace, zárodky budoucích nadějných smetišť a odkladiště ztroskotalých existencí. Že by v tom hluku nikdo nechtěl bydlet? Ale domy podél silnic první třídy jsou na tom přece ještě hůř.

Ještě že mi daly České dráhy aspoň víkendovou slevu za zhoršený výhled 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Aby to bylo jako za života

Napsat komentář: Kamio Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *