na jednom palouku

V neděli bylo tak třeskutě krásně, že se nedalo dělat nic jiného než vyrazit do lesa, protože to mohlo být letos jedno z posledních krásen. Bylo sice trochu chladno, ale slivovice a zapálený krb u Kapitánových navečer to srovnaly.

Barevné stromy, ano, to k podzimu patří, ale něco tady bylo navíc. Spousta kovových brouků, všude, hlavně na cestě, z toho dobrá polovička placatých. Vyhemžili se chrobáci lesní (Geotrupes silvaticus Panz.) a zamořili les.

Vrtá mi to hlavou, kde se jich tolik vzalo. Příslušníci čeledi Scarabaeidae se živí vesměs lejny, a nejenom to, hlavně je zatahují pod zem jako potravu pro své potomstvo. Dokonce jsou i druhy, které počkají, až se larvičky vylíhnou, a hrnou jim lejna přímo do krku. Dobře že jsem se narodil jako člověk, i když kdo ví, jestli nebudu v příští reinkarnaci vděčen aspoň za něco.

Snad nebude jejich zvýšený výskyt souviset s nadcházejícími volbami. Lejna poletují v televizních debatách i sólovýrocích, většinou nevyřčená, ale o to lepivější. Snad to naši malí modří (tmavě, kovově modří!) přátelé stačí uklidit, než všichni skončí pod koly. Možná k tomu mají i co říct. Zkusil jsem jim přiblížit internet, ale nešlo to.