…

Na konec prodlouženého víkendu nás přijela navštívit Berčina kamárádka ze Zimořeže. Nevím přesně, o čem se nejčastěji bavily moje vrstevnice v předporodním období. Možná o chlapech, šminkách nebo hadřících. Věřím tomu, že moje nejbližší kamarádky měly nějaká lepší témata. Zeptal jsem se na to Berky přímo – prý nejčastěji byla řeč o pařbách.

Ve fázi poporodní jako komunikační téma jasně převážilo potomstvo, péče o něj, výchova jeho, pokusy o výchovu choťů a světlá budoucnost celkově.

Teď už jsou oplégři poněkud větší, vesměs opustili rodné zdi, avšak do plození dalších generací moc chuti nejeví. Nejlepším konverzačním tématem jsou ale pořád živé bytosti, protože dovedou dělat přeqapivé věci, mít svoje požadavky a projevovat schopnosti. No a rozebírat sýkorky na zahradě, to není téma na dlouhé hovory, takže ve třetí fázi dochází na psy!

Vezmu-li to jako paralelu s dnešním výročím, před dvaceti lety bylo hlavní slušně přežít, trochu užít a nějak dožít. Pak to najednou prasklo a vzniklo něco nového, úžasného a nadějného. Chovalo se to jinak, než jsme předpokládali, dělalo to nejdřív obrovské pokroky, pak to začalo trpět dětskými nemocemi, následovala puberta… Teď už se zdá, že se o to nemusíme a nemůžeme starat, ale není to pravda. Pořád je svět plný drogových dealerů, obchodníků s opiem lidstva a vnucovačů úvěrů na cokoliv. Už jsme to zažili a měli bychom říct, že tahle cesta vede někam do bažin, kde se dá jít jen po úzké pěšince, podle pokynů těch, co vědí jak na to. Místo toho řešíme, který pes štěká hezčím hláskem nebo jak skončila nějaká kočka. Patří nám to, stárneme a senilníme. A ti mladší si to prostě budou asi muset zkusit na vlastní kůži.