Nešťastník výpravy

Náš kamarád Tojota je sice nejméně o půl generace mladší, ale bereme ho do party, zejména pro jeho nehynoucí zásluhy o zážitky našich dětí. Před lety pro ně pořádal putovní tábory, vesměs v Českém ráji a okolí, vyznačující se velkou mírou dobrodružnosti a improvizace. Šlo se natěžko, spalo se pod skalními převisy a v jeskyních, vařilo se na ohni a člověk, kterého potkalo za ten den nejvíc trablů, byl u večerního ohně dekorován putovním titulem Nešťastník výpravy.Jsme za to Tojotovi moc vděčni, protože přes svou mírně vandráckou minulost jsme si s nimi takovou věc netroufli (i když mnohokrát velkoryse plánovali).

Častým nositel Nešťastníka byla Starší, které nakonec při poslední výpravě přischnul. Takže ho máme (zatím) doma, v podobě malé keramické placky s provázkem na zavěšení na krk.

Poslední červnový týden jsme vyrazili jako obvykle na kola, někam na opačný konec republiky, do Českého lesa. Tojota se svou přítelkyní

– přijel o dva dny později, čímž přišel o jediné bezdeštné období

– přijel s naraženou nohou, takže na kolo nakonec stejně ani nesedl a přes den se zabýval vařením houbových polévek

– neporozumněl si s naším Ferrym (viz dále)

– den před odjezdem zjistil, že nemá klíče od auta.

Prohledali jsme podrobně každý kousek země, vnitřky ostatních aut, bažiinu, kterou jsme vytvořili manévrováním s vozidly u příjezdové cesty, došlo i na sifón na WC a prohlížení polévkových hrnců, ale klíče nikde. V pátek večer, po několika manévrech s trasou a logistikou posledního výletu, dostal ode mne klíček od Ferdy a vypravil se na dlouhou cestu za náhradními klíči, přes sedmery hory, sedmery řeky a Jižní spojku.

Ferry sice poslední dobou vykazoval jistou nevrlost (jak jsme dodatečně zjistili, dožadoval se nových svíček), ale že by trucoval úplně, to ne. Tojotovi ale zastavil na dálnici, že prý ho to s ním už nebaví, a navíc odmítl blikat výstražnými světly. Nicméně po pár minutách se dal přemluvit, že ty klíče jsou opravdu potřeba a může se pokračovat v cestě.

Tojota dojel domů, snažil se usnout, ale těch zážitků bylo na něj moc. Po půlhodině zase vstal, nastartoval a ráno už strašil probudivší se na zápraží chaty.

Všechno jsme sbalili, zaplatili panu správci a nechali u něj adresu pro případ nálezu. Přes všechnu hrůzu a povodně na jiných koncích republiky jsme pořádně zmokli vlastně jen jednou (dámská část, která se při posledním výletu z obavy před deštěm separovala a volila lehčí a rychlejší trasu, dvakrát).

Týden po návratu se chtěla Iris, která s manželem Strojníkem odjížděla už v pátek, chtěla projet na kole, ale cosi jí brnkalo o dráty. Jako děti jsme si připínali k přední vidlici kolíčkem na prádlo staré pohlednice tak, aby brnkáním o dráty vznikal dojem motoru, tohle ale nebyl papírový, nýbrž kovový zvuk. Při bližším ohledání se zjistilo, že jde o jakýsi klíč, který by se mohl hodit i do nějakého vozu typu Pažout. Pak už byl jen krůček k tomu, logickou úvahou zjistit, o čí Pažout by se mohlo jednat.

Klíče zřejmě někdo skopl z terasy a ty se zamotaly do kola Iris tak šikovně, že že v něm přečkaly naložení na střechu, cestu až do obce Rukavice, vyložení a uskladnění, možná i umytí a promazání.

Zítra se tedy sejdeme k slavnostnímu dekorování Nešťastníkem, odškodnění nepoškozených a potrestání nezúčastněných.

Příspěvek byl publikován v rubrice do rána toulám... a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Nešťastník výpravy

  1. Konec dobrý, všechno dobré 🙂
    Klíče od auta mi nedávno taky připravily málem infarkt… Když je člověk sklerotik, tak holt nemá zkoušet nové úložné skrýše… 🙂

  2. zuzidržitelem takové ceny jsem odjakživa na každém kopci, na lyžích, na kole, někdy i v kuchyni:-), vyhnout se udělení, jsem schopna nanejvýš ve vodě:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.