ale klidná a spolupracující

To není můj názor, jen cituji z poslední lékařské zprávy.

Sériový průšvih začal v létě, kdy Berka špatně šlápla z posledního schodu a zlomila si malíkové kůstky na pravém chodidle. Následovala sádra, nejdřív těžká, pak lehká (u nás v Kvínkáslu jsme napřed a nadstandardy platily, tedy se platily, už loni) a ředění krve.

To ale bylo zřejmě nějak přeťápnuto, takže když při zářijovém podnikovém brejnvošinku či autdůrinku či čem tahali její kolegové Berku na laně nad paloukem, nejenže jí vznikly na nohách skvrny velikosti asi pětačtyřiceti mexickým dolarů, nikoliv kávových, ale černých jak noc, ale celá její levá ruka vypadala jak vypůjčená od Senegalce s progresívní žloutenkou typu B.
První lékař, který to viděl, odmítl krev vylitou do zcela nepatřičných prostor vypustit s tím, že by jí mohlo odejít víc, než by bylo organismu milé. Když se upravila srážlivost, nedalo se už zase nic vypustit a jediná pomoc byla prioritní neurochirurgická operace.

Jenže mezitím se některé nervy procházející utlačenými místy odmítly nervovat a vykašlaly se na všechno. Po několika měsících je tedy výsledkem prakticky nepohyblivý ukazovák levé ruky, bolesti nad lopatkou, spousta hodin po různých ambulancích, rady a metody odborné i babské…

Schválně si zkuste napřímit levý ukazovák jako když někoho káráte a s tím třeba nakrájet cibuli, držet vidličku, popřípadě i nějakou tu velmi intimní činnost. Nebude to sranda, ani když vás to nebude bolet a nebudete myslet na svou osteoporózu.

Přes to všechno nebyla Berka snad ani jeden den na nemocenské, jen po návštěvách zdravotnických zařízení. Těch už bylo tolik, že si tento týden založila pořadač a do něj složky: Pohotovost, Chirurgie, Ortopedie, Neurochirurgie, Neurologie, Nefrologie, Rehabilitace, Denzitomerie, Praktický lékař. Vykonanou práci si prohlédla se zalíbením a dodala, že na mně je založit složku poslední – Parte.

Není to tak zlé, prý by se činnost nervů mohla do čtyř let obnovit…