Není vůbec hezká, i když je na zámku.
Musel jsem jí dnes projít. Většina účastníků vešla přímo z parku, my ale ze zámeckého nádvoří nejdříve do čekárny a pak přes tu místnost, která je současně zázemím personálu, do síně.
Zazněly tři skladby, pak z místnosti s ošklivou pákou vyšla stará paní a chvíli mluvila. Naštěstí ne až tak pateticky. Ještě jedna píseň a při další přestavil mladý muž ošklivou páku do dolní polohy. Ještě ošklivější lakovaná věc pomalu klesala.
Nejméně ještě jednou budu muset téměř jistě kolem té páky projít. Ale ať je to co nejpozději.
No. Upřímnou soustrast.
Sice si neumím představit žádnou páku, ale ten akt jo. Tátovi jsem vybírala hudbu. Hlavně francouzskou, pařížskou, aby se mu líbila, tři věci, plus na začátek a na konec máma vybrala krátkou klasiku. Řeč jsem sestavila úplně kratičkou (pomohla mi zuzi, rozvedena.blokuje, poslala mi pár ukázek řečí), pár vět, a ta místní paní to přečetla.
Tak snad jste to měli taky dobrý.
Na takovou páku by mělo by být vždycky co nejvíc času. Ale obávám se, že tohle mají v agendě jiná místa.
Achjo, at je lip. Tobe, tatovi uz urcite je. Drzte se vsichni.