PF 2022

Tak rok zase v háji zeleným…

Stalo se pár přelomových událostí v mém životě, které ale přitom přicházely plíživě jak hyeny ke stržené antilopě. Předně jsem se bohužel stal stařešinou rodu, což mimo jiné obnáší zvýšenou péči o pramáti. Na to mám naštěstí dost času, protože postupným vytrácením jsem se nenápadně vykroutil téměř úplně ze svých pracovních úvazků. Převzal jsem tím na sebe ale zřejmě povinnost stahovat na sebe neduhy spojené s věkem. Kovida jsem zvládnul hravě, trochu horší to bylo s jeho následky, ale stačilo pár tabletek Elliquisu… Neočekávám, že budu funět jako ve dvaceti, ale snad bych přece mohl vyjít víc pater ve větší pohodě. Ještě koncem léta jsem vyhrožoval Mirce, že za ní dojedu na jiný konec vlasti na kole, teď momentálně nevím – začínám chápat doslovný význam rčení “na stará kolena”.
Taky jsem definitivně vyřešil jeden desetiletí trvající hospodářský rest a náš dům ožil přestěhováním Mladší s Vílou a Olivou. Postavil jsem jim domeček ve větvích, ale z jejich řečnosti občas hlava zabrní. Starší se snad rozhoupala ke vztahu, stejně jako synovec Džek – no sláva.
V zásadě vidím letošek optimisticky. Hned na zahájení absolvujeme i s Berkou třetí dávku a doufám, že kovidové vlnění síly biskajského příboje přejde do síly příboje baltského. Ekonomicky nepochybně zchudneme – bral bych to, kdyby to byl následek objektivních vlivů, jako třeba končích zdrojů fosilních paliv, a ne ideologií zplozených chorými mozky, postiženými kvůli pocitu neomezené moci měnit svět, ovšem jen ten v blízkém dosahu.
Horší je ale morální rozklad, zasahující společnost. Milióny spolků, organizací, úřadů a institucí, často placené částečně nebo úplně z veřejných prostředků, se zabývají lidskými právy. Ale kromě represivních složek, jako je policie, finanční úřady nebo tchýně, neexistuje jediná instituce, která by lidem připomínala, že existují také nějaké povinnosti. Nejen ty, které vyplývají ze zákonů, vyhlášek, statutů, stanov, direktiv, norem… ale ty obecné, jako chovat se slušně a lidsky, respektovat ostatní, myslet při tom, co dělám, nejen na sebe, ale i na to, co moje činnost (nebo nečinnost) způsobí. Jistěže existují nadace a podobné ústavy, vybírající peníze nebo hmotné věci pro potřebné, ale to považuji spíše za něco jako středověký prodej odpustků za to, že jsme bohatší a zdravější než jiní.
Vůbec ale nejhůř se mi z morálního hlediska jeví věc, která probíhá bez většího zájmu – EU zavádí takzvaný whisteblowing. Je to institucionalizované práskačství. Neříkám, že zákony nemají dodržovat a že by neměli být nějak postiženi lidé, kteří se ke svému okolí chovají hnusně. Ale zavádět k tomu účelu specializované pracovní pozice a úřady, které mohou člověka popotahovat za jakékoliv ujetí, anonymně nabonzované žlučovitým kolegou – to je věc, která rozhodně nepřispěje k lepším lidským vztahům a zase nás ještě víc zatáhne do svých soukromých ulit, nabarvených na vnějšek jinak než uvnitř. Zatím se to bude týkat jen firem, ale časem třeba… Přirovnání ke zřízení gestapa je jistě trochu silné, protože v koncentračním táboře přestupníci snad neskončí, ale stejně mi to moc a moc vadí.
Nějak jsem se rozkecal a musím ukončit trochu veseleji, tak tedy – hodně pohody a žádnou nenávist v tom právě načatém roce!

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u „PF 2022

  1. At se dari v novem roce a nikdo na tebe nic nenapiska! Jak se chovat lidsky a slusne – to zustane asi vzdy jen na rodine.

    • Děkuji, přeji taky jen vše hezké.
      Někdy “chovat se slušně” může znamenat i přestoupit pravodla, když cítíme, že třeba nejsou spravedlivá nebo jsou příliš rigidní.

  2. To je tedy ostuda, když se musí používat tak nechutné cizí slovo “whistleblowing”, když díky odvěké tradici máme u nás tolik typicky českých ekvivalentů :-).

  3. Jsem ráda, že jdeme “spolu” i do dalšího z roků, Rowdy. A že těch roků už uplynulo!

    Já jsem o něco optimističtější než Ty, Rowdy a Tobě a všem Tvým přeju rok naplněný radostí. A abys tu cestu ke mně dal a taky neztrácel chuť k psaní!

    P.S. Nešlo by to nějak udělat tak, abych se mohla u mě na blogu po kliknutí “na Tebe” dostat sem a ne na gravatar, ze kterého cesty sem není?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.