Song postkoviďáka. Lidová z Polabí.
Před časem, někde u sil
já se trochu dusil.
Vyskočila teplota.
Žádná velká trampota.
Mírně jsem se poděsil
kde všude jsem to rozesil.
Dva týdny v izolaci
vykonaly svoji práci
ohledně fyzické kondice
postavy ve tvaru konvice.
Naštěstí však nechutenství
tvořilo vhodné protivenství
nárůstu hmotnosti
a břicha těžkosti.
Izolace v páru
nespustila sváru.
Zásobeni četbou
i dřevem pro krb
opovrhli jsme kletbou
televizním tvářím na hrb.
Znemožňují se sami
aniž bychom prstem hnuli.
Jsou jich celé strany,
žvaní, až se z nich hulí.
Kéž by proti viru blbosti
postačila karanténa
nebo píchnout ke kosti
vyšlechtěné eReNA.
Jsem z toho venku, zatím.
Dojde-li k relapsu,
zase se doma ztratím
a vynadám si jako psu.
Obrovská gratulace, šikovně jsi báseň ztvárnil.
Tak hlavně ať vše proběhne bez následků a brzy se oklepeš.
Já navzdory stovkám spoluobčanů denně v práci, odolávám.
Nevím, jestli je to dar, na druhou stranu nerada marodím.
Děkuji za chválu veršů poněkud debilních, teď už to bude brnkačka 🙂
Ačkoliv, jedna kamarádka se nakazila od dcery, prošla karanténou, nastoupila do práce, a hle, po týdnu a něco je pozitivní zas.
Ty jo! Karel Havlíček Borovský hadr!
Nu dobrý…hlavně že to dobře dopadlo.
Buďte rád a měl jste štěstí
všichni vám drželi pěsti
A buďte zas zdráv jak ryba
aby nestala se už chyba
kterou jistě cítíte
..že to znovu chytíte