Nevýhody předčasného sběru

aneb Práce kvapná…

Jsem drobný sběrač, domácí experimentátor,dědek kořenář (velmi omezený). Hlavní doba sběru je pro mne právě teď: čerstvý jitrocel (na léčivý sirup), nezralé ořechy (na neméně léčivou ořechovku) a černý bez na šťávu s celoročním využitím.

V minulých letech jsem se poučil, že pozdní sběr černého bezu neskýtá výhody pozdního sběru vinných hroznů. Květy jsou olezlé, mšice rozlezlé a vnitřní hlas, který mi říká, že jsem to měl dávno udělat, je vlezlý. Co neopršelo, to rozfouká vítr a kopřivy kolem mého oblíbeného keře zatím dosahují výšky rozhlížejícího se brtníka. V takovém případě se musí nedostatek vonného pylu řešit nadbytkem kyseliny citrónové, což vede k úšklebkům zbytku rodiny nad výsledkem i bez jeho ochutnání, natož po něm.

Letos jsem proto preventivně vyrazil česat plevelné keře brzy. Přebíral jsem se mezi poupaty a utěšoval se, že i v nich je zárodek pylu. Musel jsem obejít trochu větší rajón, než jsem naškubal nutný objem. Inventurou zásob jsem zjistil, že bude stačit jen redukovaná dávka. Výsledný produkt byl ale rodinou překvapivě příznivě přijat.

Srdce mi teď ofšem krvácí. Keře se rozpukly a ať jdu kam jdu, všude chebdí na chebdí. Květy jak talíře, ne ty chudinky, co jsem minulý týden musel počítat tři za jeden.

Tak snad abych si zapsal agrotechnickou poučku:

Na svatého Slavoje / květů bezu jak hnoje!