Je takové vedro, že zoufalá zvěř se stahuje blíž k lidským příbytkům.

Sedím u počítače a zahlédl jsem koutkem oka asi dvakrát na podlaze po své levé ruce jakýsi pohyb. Asi stín hlavy, který do těch míst zhruba dopadá, myslím si. Napotřetí už jsem se ale otočil rychleji a zahlédl jsem šedivou šmouhu. Mrcha jedna, nemá toho dost, že nám hryže ve stropě, ještě se mi bude producírovat po pracovně.

Sešel jsem do obýváku a chvíli zamyšleně pozoroval Buflíka. I když před lety byla plyšová myš jeho nejoblíbenější hračkou, dnes bych toho čtrnáctiletého veterána k lovu asi těžko motivoval. Navíc bych ho do patra musel vynést i s pelíškem. Jedině tak připíchnout na myš kus piškotu a strčit mu ji před čumák, ale i tak by z toho mohl mít infakt. Stejně musí brát na srdce kapičky.

Dveře do ložnice jsou zavřené a doléhají, tam potvora neproklouzne. Berka už sice spí, ale myší zvuky by jí dokázaly probudit dost spolehlivě.

Nejlepší by bylo, nechat otevřené dveře na balkón. Myš tam zvědavě vyběhne, na kraji se jí smeknou packy po dlaždicích, protože světlo pouliční lampy stíní převislý ořech, spadne a zabije se. Bude to humanistický způsob likvidace myši. To by ale zase dovnitř nalezli mravenci.

Pastičku mám sice v garáži, ale když si představím, že mě v noci probudí to cvaknutí … brrr. V horším případě bude myš ještě kvílet nebo se rozstříkne po koberci – fuj.

Na druhou stranu, kdyby zabloudila do pokoje k Mladší, mohly by mě probudit ještě daleko horší a intenzivnější zvuky.

Když sis našla cestu sem, najdi si ji i zpátky!

Teď slyším nějaké hryzání pod počítačem. Doufám že si vybere silový kabel, ne ten od klávesnice nebo od tiskárny. Bude mít smrt s ohňostrojem.