Bezprostřední riziko smrti hladem hrozí celé rodině!

Už jsem referoval, že jsme měli doma pojistnou událost. Ve stručnosti: Berka odjíždí ráno s Mladší na přijímací zkoušky do Pichlavy. Berka nervózní jak pes, Mladší jak smečka psů. Mladší otvírá zadní pravé dveře, cosi dává do auta, nezavírá. Berka nastupuju do auta, zařazuje zpátečku a dupe na plyn. Dveře se potkávají s vraty a vrata jsou silnější. Následuje něco málo hysterie, přivolání nejbližšího mechanika (do dílny 100 metrů), přitažení dveří gumicukem, nepříliš úspěšná pouť do Pichlavy (hlavně aby nepršelo, fuka zvící 10 cm) a předání auta do servisu. To vyvolává rozvrat zásobování rodiny potravinami. Nejbližší krám je sice vzdálen 300 metrů, ale otvírací doba se nekryje, tedy kryje s naší dobou pracovní. Nutit ratolesti jít nakoupit by bylo zneužívání dětské práce. A z 2 kilometry vzdáleného superhyper není potraviny čím dovézt!

V mrazáku docházejí poslední rohlíky. Děti si odnášejí zbytky sýry do svých pokojíků. Poslední nadějí je hnusné burákové máslo, nad kterým se poslední 4 měsíce všichni ošklíbali. Teď přichází k chuti. Piškoty pro Buflíka mizí. Dochází i na džemy, rok sklizně 1998. Jsou hezky cukernaté a dodají sílu, zejména k boji o zbytky ostatních potravin. Ve sklepě nacházím oplesnivělou hovězí konzervu. Buflík nevylézá z pelíšku a tváří se, že není přítomen, zejména se nezdržuje v blízkosti sporáku. Na půdě líčím past na myši. Povečeřet odcházím na zahradu k třešni, bohužel třešničky už začínají ohnívat. Sousední hospoda nabízí jen hnusný naložený hermelín. Zoufale prosím, uspořádejte sbírku, jinak nás máte na svědomí a budeme vás chodit strašit!