kapku piva neměli

Nejen u zuzi, i u nás na zahradě se to někdy hemží..

Sice by k tomu nělo docházet spíš na jaře, ale letos už je asi dlouho teplo, takže přišel čas nové generace. Včera večer se to v trávě začalo hýbat.

Křídlatci lezli z neviditelných otvorů v zemi a škrábali se co nejvýš. Poprvé na světě, porpvé na světle, poprvé před úkolem vystartovat, takže první pokus se obvykle nepovedl – padali jak hrušky, ale dál se pinožili po stéblech vzhůru a za dvacet minut bylo po všem – odstartovali a zmizeli. Zabránil jsem vlastním tělem Berce přístupu s formitoxem a fotil.

Byli to zrzavci, co nelezou do baráku, nerozežírají dřevo, nestaví kupy ani si narozdíl od svých černých bratranců nepěstují mšice na třešni. Kdoví čím se vlastně živí, možná dostávají nějaké dotace z EU za to, že nedělají nic?

Na jedné fotce se mi podařilo zachytit všechny tři formy – samičku (pytlík na vejce), samečka (dobrý jen na předání genetické informace) i dělnici (celý život jen pracovat na tom, aby měl jeden co nejvíc sourozenců, no chápete to?).

Jsou druhy, kde se v hnízdě vyskytuje pouze jedna královna – hnízdo pak žije jen tak dlouho, jak ona. Dělnice, které nemají koho krmit, pozbývají smysl života, propadnou karbanu, tvrdým drogám a existencionalistické filosofii, rozlezou se, případně časem vyhynou. U jiných druhů je naopak v jednom mraveništi několik stovek i tisíc královen. Takové hnízdo pak může žít teoreticky nekonečně dlouho, dokud nepropadne… dokud ho někdo nerozkope. Přitom i jeden druh, třeba mravenec lesní (Formica rufa L.). vytváří obě formy společenství.

Pokud má budoucí královna založit úplně nové mraveniště, není to záviděníhodná úloha. Některé druhy na to mají fintu: najde si prosperující mraveniště jiného druhu, který patří "otročícím mravencům". Tam vleze, zlikviduje současnou královnu a nechá se obsluhovat místo ní. Časem dělnice původního druhu přirozeně vymřou a jejich místo zaujmou dělnice z královnou nakladených vajíček. Radši nepřemýšlejte, jestli vám to něco nepřipomíná.