ani psát, ani číst

Musím stát ve fabrice u lisu od nevidím do nevidím, doma tisíce zvláštních úkolů…

No dobře, trochu přeháním. Dnes jsem se jen zdržel trochu déle (sotva do sedmi) a zároveň jsme včera s Mladší koupili novou lampu do pokoje, kterou jsem včera začal instalovat a úkon jsem musel dnes dokončit. Aspoň že za mě Berka vyvenčila Buflíka. Ale když jsem zjistil, že ustřihla přebývající dvoulinku, která sice několik let trčela neužitečně ze zdi, ale kterou jsem zrovna teď chěl použít na výše uvedené účely, a hodila ji do popelnice, nějak ve mně bouchly saze (což se mi stává nejvýše třikrát za deset let) a pravil jsem zcela zřetelně a nahlas něco o prdeli. No nemluvila se mnou, ale protože jsem byl zaměstnán tou instalací, nějak to nevadilo…

Světla už svítí, stěrače stírají, manželka hovoří, pes nemá průjem, prostě pohoda.