ve vlastním domě.
Chrchlat jsem začal už někdy začátkem ledna, se střídavými úspěchy projevy nákazy tlumil, využíval prostředky farmaceutické, babskoléčebné i alkoholické a pořád se nějak držel. V ohrožení byla i moje účast na každoročním lyžařském zájezdu, nakonec vše dopadlo dobře a za osm hodin v autobusu jsem zakašlal jen párkrát, nesměle a tlumeně. Na sjezdofkách byl vzduch čerstvý a zdravý, pokud zrovna v blízkosti nepřistával vrtulník pro lyžaře přecenivšího své schopnosti, a večer jsem hrdlo svlažoval a promazával.
I následná akce v Podzimních horách dopadla dobře, byť se jednalo vzhledem ke stavu sněhové pokrývky téměř výhradně o pěší túry. Jak taky jinak v blízkosti vyhlášených klimatických lázní!
Potíže nastaly až nějakou dobu po návratu, ze zcela nejasných příčin – minimální expozice chladnému počasí, které navíc ani moc chladným být nechtělo. Pořád šlo ale jen o střídavě silnější či slabší rýmu a občasné hlučné vykašlávání. Čtvrteční noc ale ukázala, že radikální řešení je třeba – náhlou ataku horečky 39,1 jsem už nemohl přehlížet. Berka mě proto zavezla k mému velmi praktickém lékaři, podstoupil jsem rentgen plic a vyfasoval dvě antibiotika a jedno probiotikum; tak se snad poperou a anti zmlátí pro.
Protože se ale o víkendu sjela celá rodinka, byl jsem vyhnán do ložnice s příkazem větrat, konzumovat pouze potraviny podstrkované pod prahem (topinky, palačinky, pizzu) a místnost neopouštět. Poslední bod jsem nemohl spl nit, nejsa vybaven pomůckou starců zvanou bažant. Musel jsem proto diverzně pronikat na přilehlé WC a vyvarovat se hlasitých kroků, které by mě mohly prozradit.
Naštěstí dryjáky už začínají působit, tak snad se nebudu muset vyloučit ze sobotního odloženého setkání. Protože to by mě mrzelo.
Velmi praktický doktor je jako velitel armád. Bitvy dvou antibiotik bych se trochu obávala a zvlášť, když mezi nimi ještě pobíhá to proradné probiotikum. Ale naštěstí
je zde přilehlé WC. A to je záloha.
Ano, WC bylo zapotřebí. Ne často, řídce. A v hubě jako v polepšovně dosud.
Držím palce, ať tě kašel nechá konečně vydechnout a vyjít si do přírody pro čerstvou alergickou rýmu jako já. Pčííík:)
Už dobrý. Alergii mám jen na fčely a blbce, tak zatím nic 🙂
Taktická převaha je na straně anti. Ale je dobré podpořit ji citróny.
Zatím to reakčním silám vychází. Ještě trochu podpořím slivovicí.
Ten závěr, poslední věta, se mi moc líbí. Tvoje kamuflované texty jsou psány s mírnou nadsázkou a svébytným humorem, ale to „Protože to by mě mrzelo.“ zní tak nějak lidsky upřímně, pokorně, mile. Na mě to tak působí, – že jsi na chvíli „shodil kabát“ nebo jak to vyjádřit ….. 🙂
Opravdu by mě to mrzelo. Možná si o tom přečteš příští týden. Možná i u někoho jiného.
AHA 🙂
Přeju brzké uzdravení. Ale udělal jsem za poslední roky takovou zkušenost, od té doby, co nechodím do práce a nejezdím městskou hromadnou dopravou, se mi takové horně dýchací incidenty vyhýbají, ťuk, ťuk, ťuk… Jenže je to taky tak trochu vyhnanství.
Městskou dopravu používám velmi zřídka a poslední zbytky pracovního úvazku jsem ukončil na Silvestra… Netuším, kde jsem k tomu přišel, nicméně děkuji.