aneb Výlet se Slávou.
Sláva se nejmenuje Stanislav, Miroslav ani Slavomír, ale Slavoj. Ale kdybych napsal, že jsem byl na výletě se Slavojem, vypadalo by to, že chci psát o zájezdu na fotbalové utkání pralesní ligy.
Sláva má okruh mnoha desítek kamarádek, kamarádů a známých, pro které pravidelně pořádá jednodenní výlety na zajímavá a pěkná místa, jednou za rok tak třídenní pobyt někde dál od domova a jeden dvoudenní přechod hor. Je zajímavé, že tento druh pohybové aktivity je daleko atraktivnější pro ženy než pro muže – a s přibývajícím věkem se tato disporoporce prohlubuje. Proto jeho „klientelu“ tvoří převážně kočky – sportovní, chůzechtivé dámy, kterým nevadí, že jim táhne na osmdesátku. Některým až na devadesátku, a mám pocit, že některé i na stofku.
Na Velký pátek jsme se jeli projít do kopečků Vysočiny se startem u řeky a cílem na mohutném hradě. Už v autobusu jsem se domluvil se svou aktivní sousedkou, že šest a půl hodiny na plánovaných 11 km je trochu moc, a přidali jsme si hned zkraje čtyři příjemné kiláčky podél řeky, zakončené pohoupáním na lanové láfce. Pak jsme už doháněli zbytek pelotonu, který se na závěr trasy rozprskl mezi pozoruhodnostmi, vytesanými do skály ve starých lomech. Čas, který i tak přebýval, se dal velmi dobře utlouci posezením na slunečné lavici s přísunem dvanáctky Bernarda a nakonec obhlídkou hradu a domku známého spisovatele.
K napsání tohoto jinak zbytečného, nezáživného a navíc podlézavého článku mě inspirovala výzva Klubu blogerů – téma blogů na měsíc duben: Sláva a Kočky. Pravda, pojal jsem to poněkud volněji, ale snad proto nebudu vyloučen…
Sláva Slávovi – za organizování kočičí turistiky 🙂
Taky ho chválím, kudy chodím.
Slavoj je pěkné jméno, zvlášť jsou-li rodiče buditelé.
Celkem jistě už nejsou, možná byli…
U nás v rodině byl buditelem můj pradědeček. Budil mě každé ráno do školy, když byli rodiče v práci.
Taky chodím, ale jenom s babama. 🙂
No já vlastně taky, chlapů je v tomhle spolku jak šafránu, a většinou s partnerkou.
Mne napadlo sepsat pro klub blogerů na toto téma něco o Kollárově Slávy dceři, ale nevím, jestli se v jeho době lepým dívčinám říkalo kočky. Ale nějak jsem to nedokázal smysluplně rozvinout, ačkoliv nápadů se líhlo hodně, obzvlášť, když jsem si vygůglil toto: Prvních 86 milostných znělek opěvujících dívku Mínu (ideál slovanské dívky vytvořené básníkem podle jeho milenky, Němky Frederiky Wilheminy Schmidtové), které se později staly jádrem prvního vydání Slávy dcery (označeného jako druhé), se objevilo roku 1821 v Básních Jana Kollára vydaných Josefem Jungmannem….
Slávy a Slávové prostě nabývají různých podob. Když ale vezmeme v potaz, že to byl původně výraz pro otroka, tak hrdost trochu povadne.
Teď mi vytanulo na mysli jméno Slavata, ono je opravdu odvozeno od Slovana.
A vzpomenul-lis otroka, pak Slavín na Vyšehradě je hrobka otroků…
Slavata, co dal hlavu za blata? Vlastně ne, to byl Kubata.
Tak mi to přimímá, jak moje vitální tetička, též dáma, leta chodila s turistickým klubem na výlety. A ž když přestala, protože prý to začala bbýt nuda, se zjistilo, že turistický klub pan aarchitekt…
Pan architekt co? Vytuneloval?