Song postkoviďáka. Lidová z Polabí.
Před časem, někde u sil
já se trochu dusil.
Vyskočila teplota.
Žádná velká trampota.
Mírně jsem se poděsil
kde všude jsem to rozesil.
Dva týdny v izolaci
vykonaly svoji práci
ohledně fyzické kondice
postavy ve tvaru konvice.
Naštěstí však nechutenství
tvořilo vhodné protivenství
nárůstu hmotnosti
a břicha těžkosti.
Izolace v páru
nespustila sváru.
Zásobeni četbou
i dřevem pro krb
opovrhli jsme kletbou
televizním tvářím na hrb.
Znemožňují se sami
aniž bychom prstem hnuli.
Jsou jich celé strany,
žvaní, až se z nich hulí.
Kéž by proti viru blbosti
postačila karanténa
nebo píchnout ke kosti
vyšlechtěné eReNA.
Jsem z toho venku, zatím.
Dojde-li k relapsu,
zase se doma ztratím
a vynadám si jako psu.
Nu dobrý…hlavně že to dobře dopadlo.
Buďte rád a měl jste štěstí
všichni vám drželi pěsti
A buďte zas zdráv jak ryba
aby nestala se už chyba
kterou jistě cítíte
..že to znovu chytíte
Ty jo! Karel Havlíček Borovský hadr!
Obrovská gratulace, šikovně jsi báseň ztvárnil.
Tak hlavně ať vše proběhne bez následků a brzy se oklepeš.
Já navzdory stovkám spoluobčanů denně v práci, odolávám.
Nevím, jestli je to dar, na druhou stranu nerada marodím.
Děkuji za chválu veršů poněkud debilních, teď už to bude brnkačka 🙂
Ačkoliv, jedna kamarádka se nakazila od dcery, prošla karanténou, nastoupila do práce, a hle, po týdnu a něco je pozitivní zas.