Dvě návštěvy ve zdravotnickém zařízení, ale na MUDra jsem nenarazil.

První návštěva byla za účelem vytažení stehů z dásně. Jak jsem k nim přišel, o tom píšu na jiném blogu, možná to sem časem přemístím. S číslem jsem v čekárně seděl jen chvilku, brzy jsem byl povolán na křeslo, kde se mě ujala ústní hygienistka a začala mi špárat v puse zrcátkem a pinzetou. Na to jsem poněkud alergický, ale byla velmi ohleduplná, takže jsem ji nenahodil. Pochválila mě za perfektní zahojení, které ovšem mělo za následek, že švy perfektně zarostly a chvíli mě musela tahat pinzetou. Na závěr jsem dostal pokyny k desinfekci řepíčkovým čajem – no tak to si ještě rozmyslím.

Druhé zdravotnické zařízení jsem navštívil s psíkem, takže zase žádný MUDr, ale MVDr. Čím je ta potvora starší, tím víc se bojí, když jí (ho) vyklopím před ordinací. Tentokrát jsem ho musel do čekárny odnést. Ještě že to není mastif. V čekárně vibroval jak ta mašina, co se s ní zhutňuje zemina po zaházení výkopu. I tady jsme byli pochváleni, jak se ten čtrnáctiletý stařík drží, nicméně šest stovek za lék jsem vypláznul – no z něčeho i veterinář žít musí a všeobecnou psí zdravotní pojišťovnu jsem ještě neviděl.

Třetí léčebný úkon provedla manželka nákupem tří litrů slivovice. Protože jsem však předchozího večera nedodal dost hotovosti, byla prý nucena dva a půl litru zase rozprodat. Zbytek s kolegy v práci intenzivně ochutnali a pak už to prý nemělo cenu nosit domů. Tak nevím, snad se mi nachlazení do příští dodávky vyhne.

Udělal jsem si ještě radost koupí nových strun na kytaru, načež mě překvapila mladší dcera žádostí, abych zahrál Zelené pláně. No, znělo to docela slušně. Poslední zdravotnický úkon bude zhlédnutí Ordinace v růžové zahradě, to je taková prevence proti infarktu a smrti vyděšením.