a práce nečeká.

Snad už se prej blíží nějaká bouřka – doufám, že to ještě stihneme na jedno. Dnešní den byl plný narozenin a svátků, což reprezentuje potřesení pravicí + nějakou společnou flašku z jedné strany, něco dobrého na zub z druhé strany. I když jsem vyměnil chlebíček za indiána, odcházel jsem z práce poněkud přecpán.

Starší se mě v pátek ptala “Tati, proč v tom vedru nosíš ještě ponožky?” Musel jsem jí vyjevit krutou pravdu, že mám ošklivý nohy.

Ještěže jsem si mohl po práci skočit plávnout – ještě teď kapu z vlasů do klábosnice. Mladší úpí, že jí bolí v krku a nemůže do vody, Berka ještě úpí v práci. Buflíkovi nakapu něco na srdce, ať z toho vedra nemá infarkt (ve svých čtrnácti). Pak nakapu sobě něco z půllitru.