je jeden z nejlepších nápadů, v takovýchto dnech.

O půl šesté jsme se se Starší konečně rozhoupali a vyrazili k vodě. Berka zařezává v práci a nenechá se k odskoku přemluvit, i když to má z pracoviště k vodě asi tři minuty pěšky. Tou dobou už sice všichni míříi opačným směrem a západní obzor výrazně temněl, nás to ale nemůže odradit.

Voda byla temná, kalná, jak v pohádce o zlaté rybce. Uplavali jsme  nějakých 200 metrů a otočili zpátky. Na břehu zatím zbyla tam půlka lidí, naše kola naštěstí v plném počtu. I tak mi to připadalo jako příliš velký počet čumilů, vzhledem k tomu, jak jsem pokryt nevzhlednými fleky. (Následkem pátečního sekání trávy jsem se stal pochoutkou pro stádo klíšťat, která jsem včera a dnes postupně odstraňoval za zpěvu písně Tancuj, tancuj, vykrúcaj. Stopy po nich ale zůstaly.)

Začal se zvedat vítr a pánovi, který házel létací talíř psu zvícímu čerstvě odstaveného telete, zapadlo sportovní náčiní mezi konzumenty v plážové hospodě z celtoviny. V dálce lehce zahřmělo. Aspoň nebude muset Berka řešit problém zalévání nebo nezalévání.

Mladší odjela na školní výlet na nedalekou přehradu, pod stany. Poslední, co si stihla před odjezdem na Internetu přečíst, byl příslib přívalových dešťů. Moc se na ten výlet těšila.

Dnešní večer nebude mít chybu – kombinace horkého vzduchu, bouřkového dusna, kůže vylouhované ve vodě a absence aspoň jednoho z oplégrů vytvářejí velmi, velmi podnětnou atmosféru pro některé nikoliv nezbytné, avšak příjemné činnosti…