Vlastně to nepatří do rubriky "ňůspíč", protože to je "ouldspíč", ale nechce se mi zakládat novou.V jednom příspěvku jsem použil termín "labiště".

Labiště označuje mrtvé labské rameno a je to mrtvé slovo. Asi proto, že Labe je dokonale regulováno, klidně si plyne v betonu a šutrech, dovezých bůhví odkud a žádná nová mladá mrtvá (neboli slepá) ramena nevznikají. Ta stará ale existují, někde jsou z nich dokonce rezervace, někde chatové osady a někde je to ráj rybářů a hlavně komárů. Ryby se do nich dostanou většinou při povodni a pokud nezešílí nebo neleknou, dříve nebo později je někdo vytáhne.

Sám jsem se s tím slovem setkal asi v první třídě, ale utkvělo mi nadosmrti. Ve třídě jsme neměli umyvadlo, pro namáčení houby na mazání tabule bylo na stupínku instalováno štokrlde s malou vaničkou na vodu. Při nějakém vrcholném výkonu u tabule jsem do vaničky vrazil a křídová voda vytvořila na parketách úhledná vodní zákoutí, která se tvarům mrtvých ramen rozhodně dost blížila. Paní učitelka (no, asi jsme jí říkali soudružka, ale ona to stejně žádná paní nebyla – ve svých jarých šedesáti stále svobodná) se vrhla do úklidu se slovy "Proboha, takový labiště, kdo to má vytírat". Tuto sentenci vytrvale opakovala. Jen hrozba případných sankcí mi zabránila smát se nahlas.

Dnes labiště občas objíždím. Někdy si na tu historku vzpomenu, ale spíš prchám před hmyzem.