64-letý muž napadl 23-letého mladíka v Babicích cepem.

"Jardo, řikám ti, že na husity bysme dneska neměli. Takovej husita, představ si to, celej život na poli, ve stodole, v chlívě, sedlák samej sval, a najednou si vyrazí do světa, ale pořád s tím svým vercajkem, kerej mu do ruky padne jak Kastro ze schodů."

"Jasně Péťo, ale přece jen – křižáci, to byla pravidelná armáda, výcvik, brnění, koně vycvičený na bitevní hluk. Chlapi se mazali celej den jen tak, když se zrovna neválčilo, a vo život, když se válčilo."

"No Jardo, ale byli to žoldáci, každej koukal jen na to, vydělat prachy a vyváznout živej, kdežto husiti, těm šlo vo víru, ty to měli v hlavě!"

"Ale víra je na prd, když se proti tobě valí na koni chlap zakovanej v plechu jak volejový rybičky, co s ním naděláš?"

"Vem si, že na tebe má akorát meč, kerej nemůže bejt moc dlouhej, aby se dal udržet jednou rukou, ale ty máš lehkej dřevěnej cep na dlouhý násadě, ale na konci vokovanej. Jednou máchneš a křižák je držkou v krtině a v životě se už na tu hajtru nevyhrabe."

"Nebuď směšnej, jednou sekne mečem a z cepu je víc párátek než z Trabanta trsátek."

"Jardo neser mě. Hele dáme si ještě jedno a pudeme za naším bejvalým dějepisářem, von tyhle historický zbraně dělá na kšeft a uvidíš, jakej má takovej cep akční rádijus!"

"Tak jo, a teď eště do pátý nohy…"

Pan učitel se velmi zdráhal zapůjčit něco ze svých výrobků, neřkuli sbírek.

"Teda vy ste pěkná sketa, pane učiteli. Kdo nám to řikal, že má bejt škola hrou?"

"Jo, a jestli nám ten cep nepučíte, tak uvidíte, co je to voblejhání vozovou hradbou!"

"A jakou mušku měli práčata!"

"A ka-kam až dostřelila ku-kuše!"

No a starému pánovi došla trpělivost…