vlastně sekal, pluhu ni pole nemaje.

Kolečko se mi polámalo, ale jsa hospodářem lepším než dobrým, nedal jsem ho spravit, alébrž jsem ho přišrouboval sám. Ale pak zas přiletěl k nám zlý a krutý déšť (volně podle Žalmana) a to byl konec agrotechnických prací.

Vůbec to byl den věnovaný péči o zeleň. Péče spočívala v jejím ničení.

Berka se po obědě se Starší vrhla na ořešák, který už začíná způsobovat, že si i k obědu musíme pomalu svítit hromničkou. Jak se dalo čekat, za chvíli byla zpátky doma a výrazně pravila:"U huhu hu huhuhu uu hu!" V pravé ruce něco náplastí, levou ruku palcem v puse. Kupodivu to nebylo na mě (že jsem tu pilku nenabrousil a proto se smekla). Palec jsem ošetřil a začal uvažovat o svém podílu na nutné likvidaci vegetace (viz výše).

No a zítra zase hejbat pákou u mašiny ve fabrice…