pátý nejmilejší člen rodiny.

Nemá jméno – je jen jeden, nemusíme odlišovat. Jinak je na tom kamarád, který k Formanovi do rodiny přikoupil Peugeota. Ten dostal jméno Pažout, no a na Formana zbyl logicky Horáček. (Pokud nechápete, tak: My jsme žáci z třetí bé… Pořád nic? No tak nic).

Kašlal a chrchlal, bylo ho slyšet na míle daleko. Kdysi jsem takhle dostal pokutu, když jsem se ještě s Wartbugem s prorezavělým výfukem rozjížděl přímo před silniční hlídkou – to na ně bylo trochu silný kafe. Nezbylo než navštívit servis.

Normálně chodím k sousedovi (mám to asi 40 metrů). Je to machr, když jsem před lety ohnul autem svodidlo (to byla zajímavá havárka: bouchnul jsem do něj vytočeným předním kolem, na karosérii ani škrábaneček, ale z podvozku osmička), narovnal mi za pár šupů rám a jezdilo se dál, močálem černým kolem bílých skal. Ale když tam přijdu a přednesu závadu, musím sledovat ty ksichty, pak dlouhé hrabání v kalendáři a pak se dozvím něco jako "no že seš to ty, tak přijď v prosinci". Takže jsem tentokrát zvolil značkový servis. Ten si na rozdíl od souseda opatřuje potřebné náhradní díly tak, že je skladník vydá, nikoliv tak, že syn servismena skočí do auta, zasmrdí gumama a jede ho shánět, načež se vrátí s něčím, co tam zlaté ručičky hravě napasují, i když to patří minimálně do jiného modelu.

Hodný pán mě laskavě vyslechl, zanesl do databáze a poslal mě do … nejbližšího supermarketu. Chodím do obchodů celkem nerad, ale v tomhle se mi líbí, jak pokladní přiděluje igelitové tašky. Vždycky ji vytáhne někde zpod sebe, jakoby ji právě snesla.

Požádal jsem rádiem o instrukce, co mám koupit (no co, alkohol, ten Berka nakupuje nerada, ne že by ho nerada, ale moc stojí, takže to zůstává na mně) a v rohu s občerstvením se odměnil zdravým zelným salátem. Ten jsem po důkladném uvážení doplnil velmi nezdravými hranolky s majonézou. No má se snad jíst vyvážená strava, ne?

Cena za opravu byla velmi přiměřená, bylo potřeba vyměnit jen jeden díl, servisní pán mi dokonce za půl hodiny zavolal, že už si můžu přijít, takže fajn akce – dokonce jsem i lépe strávil to, že krátce před tím jsem musel navštívit jedinou instituci (kromě státních úřadů), kde se musí čekat fronta, a to poštu, a pozorovat dlouhé minuty různé zmatené pohyby těch před okýnkem i za ním. Už se těším na další závadu.