Těšíte se na ty lidi, co je s vámi něco spojuje. Čtyři roky.
Přijedete a stisknete si se všemi ruku a olíbáte se se všemi opačného pohlaví. Dnes už nevadí, kdo vám tenkrát nebyl sympatický nebo komu vy jste nesedli.
Dostanete něco dobrého k jídlu a spoustu dobrého k pití a je s kým hovořit a o čem.
Pak se zhasne a promítne se video z předminulého srazu a nikdo tam ještě není ani trochu šedivý a všichni vypadají tak divně ani mladě ani staře a Kvačka tam řádí a chechtá se přes celý objektiv a všichni se snaží vypadat úspěšně.
A pak se zas sedí a mluví a strčí vám ty tabulky, abyste si napsali číslo mobilu a kde teď vlastně bydlíte a tak, kdyby se to se někomu hodilo.
A u Kvačky je ve všech sloupcích jen jedno ošklivé a definitivní sloveso.
A takové řádky tam jsou čtyři.
Jedete domů mlžnou nocí a říkáte si doprdele.
Čím větší kumulace lidí co se znají, tím větší kumulace různých nespravedlností. No a tak se snažím všechno dělat tak, jako by už třeba nemuselo být žádné zítra:-)
No…to doprdele je výstižný. Život je nespravedlivej, co naděláme.-(((