Jedenáct mrtvých

za víkend, docela dost.

Taky jsem seděl v neděli za volantem, i když jsem nejel nikam daleko. Po mnoha pěkných dnech a týdnech zase jednou hnusné počasí, mokro a lezavo, spadané listí přilepené na vozovce, náklaďáky s přívěsy narvané cukrovkou a bahno z těch polí i ze staveb. Do toho strejdové v zimácích a kloboucích, s věncem a tchýní na zadním sedadle.

Schválně jsem se vyhnul hlavním tahům a jel okreskami, tam ale byla hustota strejdů ještě vyšší. Jednoho jsem potkal ve vesnici Borovice uprostřed návsi, na tachometru dvacet, v očích smrt. Je to hezký zvyk, uctívat památku zemřelých, ale člověk si musí dávat pozor, aby k nim nepřidal sebe nebo někoho jiného.

Nicméně, když s takovou situací počítáte, nic vás nepřekvapí. Projížděl jsem kolem safari a přemýšlel, co udělám, když přede mnou skočí na silnici antilopa.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Jedenáct mrtvých

  1. 🙂R. když antilopa, nenaděláš nic i kdybys to předtím vymyslel sebelíp:-)
    mykee, já zalobuju:-)), myslím, že podstatnější než kolik řidiči je je to, kolikrát za rok auto nastartuje a někam popojede:-)

  2. Podle Mykee bych měl vrátit, řidičák. Vrátil jsem ale jenom zbrojný pas, abych občas nemusel střílet na mladé, odvážné ale nezkušené řidiče v silných autech, co dělají ty statistiky mrtvých. Nemám nic proti nikomu, každý strůjce svého neštěstí. Vzpomínám, jak se sebejistým chlapcům klepali ručičky když bylo nutno projet v plném provozu třebars s Kulaťáku na Pavlák do 10 minut.
    R. napsal jsem Ti už tři maily. Máš mimo provoz?
    V severských státech, to teprve jsou na silnicích šneci, že naší tam šílí, tak jako Gronholmové za Čechy na soutěžích. Jestli my nejsme hlavně verbální mistři. Nic ve zlém a Dobrou noc

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.