100:104 a svoboda

Tak Slováci vyhráli.

Ale přeju jim to.

Včera jsem se zas po nějaké době díval delší dobu na televizi, abych zjistil, jak na tom jsem (a jsme) vědomostně. Slováci vyhráli nad Čechy vyšším vědomostním koeficientem, malým rozdílem, budiž jim to přáno. Podle vyhodnocovací tabulky ale koeficient 100 znamená 26 správných odpovědí z 50, což zahrnuje i odpovědi, které dotyčný jenom tipnul a náhodou se trefil (pravděpodobnost 1:4). Tak nevím, nezdá se mi to až zas tak dobrý výsledek, vzhledem k tomu, že se odpovídalo i po Internetu, a zapojila se ta spíš vzdělanější část společnosti.

Při vyhodnocování okruhu otázek z dějepisu bylo pár soutěžících tázáno, do jaké historické epochy by se chtěli podívat, kdyby to bylo možné. Jedna dáma odpověděla, že do budoucnosti. Asi bych reagoval stejně (tedy, kdyby mě to napadlo:-)). Historie je sice učitelka života a hledáme v ní poučení do budoucnosti, ve skutečnosti ale každý jednotlivec je stejně nepoučitelný a lidstvo jako celek už vůbec. Klidně si své staré chyby naseká znova, ale kdyby vědělo, co bude následovat…

Na budoucnosti by mě samozřejmě zajímal pokrok techniky, informatiky, přírodních věd, medicíny… Ale co by mě zajímalo nejvíc, to by byl stav společnosti a hlavně svobody v ní. Už teď začíná být nesvobody nějak moc. Nevadí mi, že si do letadla nemůžu vzít svůj oblíbený šampón, protože žádný oblíbený nemám, a stejně si během letu hlavu těžko umyji. Vadí mi jen to, že ten kdo si ho pět minut před nástupem koupí a nechá si ho pofidérně zapečetit, ten ho mít může. Nevadí mi, že jsem se musel na letišti ve Funchalu zouvat, protože kovové háčky na mých pohorách o sobě dávaly v bezpečnostním rámu znát. Ale vadí mi, že pokud se cokoliv kontroluje, kontrola se zaměřuje na věci. Přitom věci sami nic nedělají, to osoby, které je mají ve svých rukou.

Nevadilo by mi být očipovaný, protože je to rozhodně praktičtější řešení, než si denně vycpávat kapsy klíči, doklady, spoustou karet a pamatovat si mraky hesel, PINů a podobně. Vadilo by mi ale, kdyby si údaje na čipu mohl přečíst kdokoliv bez mého vědomí. Technické řešení to určitě má – mohou být čipy třeba dva, řekněme na levé ruce a pravé noze a informace z nich se získá jen při jejich fyzickém přiblížení, které v reálném životě za běžných situací nenastává.

Vadí mi proto třeba pomyšlení, že můžu být sledován přes polohu svého mobilního telefonu. Na tom není nic světoborného, systémy mobilních operátorů tuto informaci v každém okamžiku musí mít a mají a jde jen o to, kdo a jak se k nim dostane. Minulý týden jsme tuhle oblast rozebírali s přáteli, mezi kterými je i jeden absolvent ČVUT – elektrotechnické fakulty, který donedávna pracoval ve firmách, vyvíjejících telefony a jejich systémy. Bohužel jsem celou diskusi slyšel maximálně na čtvrt ucha, takže jsem teď z toho trochu paranoidní. Někteří operátoři to prý poskytují jako placenou službu, ovšem majitel sledovaného telefonu s tím musí souhlasit, což je jasné v případě telefonu služebního. Běžná dostupnost tohoto údaje přes Internet by hraničila s poskytování osobních údajů a nebyla by zákonná, ale hackeři jsou šikovní a někdy i proklatě nezištní :-)) Rozhodně je to věc, která mě znepokojuje daleko víc, než to, že někde po světě běhá moje rodné číslo, zaznamenané v tisících databází. To je jen mým jedinečným a hlavně statickým identifikátorem, nevypovídajícím o mém chování, názorech ani o tom, co si kupuji a za kolik.

Doufám, že se svou obavou neznechutím okolí natolik, že by se mnou nemluvila ani lednička.

U tohoto kusu nábytku bych odepření komunikace zvlášť těžce snášel. O lidech nemluvě.

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u „100:104 a svoboda

  1. Trochu jsi mi tím příspěvkem šlápl na kuří oko. Jsou věci, u kterých chytám na drc. Třeba DIČ s tím rodným číslem. To mě vytočí vždy a spolehlivě…
    Ale jinak pohoda. Je přece pěkné sobotní dopoledne 🙂

  2. 2 Báranaštěstí mi teď na bluegrassradio.org hrají Foggy Mountains breakdown, tak si tady v klidu a pohodě přesýpám DIČa a rodnými čísly :-)))

  3. No vidíša mě třeba zneklidňuje daleko víc to rodné číslo, které třeba katastrofický úřad rozdává na potkání a k jeho získání nemusím znát ani žádné detaily, stačí prostě jen jméno a příjmení a 100,- kolek a jeho znalost vůbec nemusí mít nic společného s tím co kupuješ a za kolik, protože to se pak dozvíš od exekutora za kolik si kde co koupil:-)).Taky justice.cz dává zadarmo k dispozici tunu zneužitelných identifikátorů.
    Ovšem nejvíc mě zaujala ta levá ruka a pravá noha, to bych blikala svými údaji nepřetržitě:-), takže bych doporučovala raději použití losem určených dvojic, které by pokud možno nebyly ze stejného města:-)

  4. Mod.,01:31:02? Takhle dlouho jsem vzhůru jen ve vypjatých a krizových situacích, třeba všeobecná mobilizace, něčí narozeniny a podobně :-))
    To by ale znamenalo, že třeba na každý výběr z bankomatu by člověk musel do jiného města, a vůbec, já bych nikoho vylosovaného do páru nechtěl :-)))

  5. R.S bankomaty si nedělej starostu, ty se teď vybírají kdekoliv, akorát musíš mít dost velký obsah motoru:-)
    Ajonak, co máš proti losování? Los je jediná spravedlivá a neovlivnitelná možnost výběru, tedy, ne volby, prostě výběru:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.