Polorobokopové v ulicích

Rada našeho městečka rozhodla, že městští policajti budou chodit s kamerou za uchem.

Jednak prý nad nimi bude mít dohled, jestli nepřijímají úplatky a tak, druhak bude možné zdokumentovat a dokázat, kdo a jak rušil veřejný pořádek, a třeťak se ty záznamy využijí k výuce nových polorobokopů.

Nějak se mi to nezdá. Výpadek morálky a důvěry je nahrazován technickými prostředky, a to nemůže být dobře.

Jestliže město nevěří svým policajtům, je někde chyba. Samozřejmě že k selhání jednotlivce dojít může, i při sebepečlivějším výběru a prověřování. Ale bránit selhání tím, že budu střežit každý pohyb, každý zvuk, připomíná péči o dvouměsíční dítě. A to snad ti opendrekovaní nejsou.

Když to takhle půjde dál, za chvíli budou nosit kameru za uchem lékaři, aby bylo dokazatelné, jak pacienta přijímali a že se nezapomněli zeptat na babiččinu cukrovku. Úředníci, aby mohli prokázat, že klientovi neříkali vole, nýbrž naopak, a metaři, aby dokázali, že ten vajgl tam nenechali ležet z nedbalosti.

Nemám rád špatně léčící lékaře, hrubé úředníky ani metaře-bordeláře. Přesto si myslím, že kvalita a důvěryhodnost jejich práce by měla být posuzována jinak než podle videozáznamu.

V tomto světle jsem rád, že studenti na Škoreckého gymnáziu vyhráli svůj boj proti vedení školy a zbavili se hrozby nechutného šmírování. Předcházet krádežím a šikaně tím, že umístím do každé učebny oko Velkého Bratra, to je opravdu orwelovský nápad. Navíc alibi pro učitele: jaká šikana, na záznamech z tříd přece nic nebylo vidět? A to nehovořím o tom, že by taky někdo musel všechny záznamy z celé doby vyučování ze všech tříd shlédnout a vyhodnotit. Takový člověk by na tom byl ještě hůř než objevitel zbytků Cimrmanovy opery Proso, co se živil tím, že poslouchal smazané magnetofonové pásky, jestli jsou dobře smazané. (Některé části se ale do pásků naštěstí nesmazatelně vryly.)

Nechci nosit kameru za uchem ani být šmírován městskými policajty, ani ředitelem školy, ani nikým jiným. Vím, že věci, které dělám, nemusí být někdy na sto procent v souladu se zákony nebo obecnou morálkou. Ale v tom případě je dělám tak, abych nikomu a ničemu neškodil. Nakonec předpisů, zákonů a vyhlášek, regulací všeho druhu je už tolik, že se v nich nikdo nemůže vyznat a beze zbytku je dodržovat, a to ani kdyby celý den nevylezl z postele.

Až potkám strážníka s kamerou, budu se do ní usmívat. Člověk nikdy neví, kdo se na něj bude koukat.

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „Polorobokopové v ulicích

  1. NÉÉÉÉ!!!!!Já chci být hysteria!!!! Dmoucí ne! Dyť mě ten pitomý nick pronásleduje už od střední! Zapomeň na moje kozy!

  2. murisrozumíme, já na to jdu postaru 2 bez 1, jinak jsem rozšířila tvou objednávku na výrobu prádla o další parametry:-)

  3. Původně jsem chtěla napsat komentář ke článku, ale vidím, že se to tu zvrhlo úplně jinam. Tak tedy moje dnešní číslo je 1:1 = jeden co má kameru za uchem a jeden, co ho celý den sleduje…

  4. Jsem nad tím pár dní přemýšela a musím bohužel konstatovat, že policii a nejen tu městskou bych monitorovala určitě alespoň nejméně 10 let, třeba by taková doba stačila na to, aby se naučili, že mnohé praktikované postupy jsou zbytečné. Možná by žil i ten člověk ze Zlína na kterého kamerový systém do keřů nedohlédl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.