Maturitní ples se blíží.
Někdo nakupuje v menburu (nebo se aspoň kochá), někdo jezdí na dranc.
Začalo se hned po revoluci, za hranice, kam jsme předtím nesměli, protože tam sice byli hodní lidově demokratičtí sousedé, ale taky jakási zlá obluda Solidarita, co se snad živila lidským masem nebo co, tak nás soudruzi před ní museli chránit.
Stalo se to rychle velkým hitem a brzy na dranc jezdily celé výpravy, autobusy ve tři hodiny odpoledne tam, v šest zpátky. Bylo tam prý levno, i když nevím – byl jsem tam jednou a svým dětem koupil dva gumové dinousary na hraní, jeden stál dvě stě padesát a druhý tři sta tisíc! Ještě je mám schovaný.
Většina nákupů se odehrávala v lázeňském městečku se skoro sprostým názvem těsně za hranicemi nebo v okresním městě kousek dál. Na tržištích bylo k dostání naprosto všechno, uprostřed elektronika a hadry, po okrajích zarostlí prodavači, co nabízeli na rozložených novinách rezavé součástky do mlýnků na maso.
Později se tam jezdilo tankovat, pak kupovat nábytek. Teď už nákupní zájezdy téměř ustaly, přesto tam pár vytrvalců jezdí s vidinou laciného kraje.
Dnes tam vyrazila Berka s Mladší, pro plesové šaty. Snad nekoupí ze zoufalství mlýnek.
Po plese stačí, pokud to přežijou (maturantka i šaty).
Báro, tak fotky mlýnku mám, ale prý můžu až po plese, že by to někdo mohl poznat :-))
Nene, kabát byl super ještě asi 5 let a pokud šlo o hokejisty tak to začalo i skončilo v báru:-)
Báro, nesmíš nakupovat chaoticky 🙂
Mod., to ses zbytečně projela, no ale zase ti hokejisti…
Nakupovat v Polsku jsem byla jen jednou a to ve Waršavě. Všichni měli takové bílé baloňáky a já chtěla taky takový a tak jsem si tak koupila skořicově hnědý ve stylu Al Capone, pravda byl hodně nadčasový a taky tak drahý. Pak jsem se ovšem střískala v hotelu se Švédskýma hokejistama, neboť se tam zrovna hrálo MS v LH:-)).
Taky v NDR jsem byla jednou nakupovat, mandle jsem koupila, ale autobus byl plný nesmyslných záclon a botů a podobných podivností.
Do Polska jezdí pravidelně nakupovat moje máma, různé nenositelné umělé podivné kousky:-)
To jsi mi připoměl, jak všichni dokola jezdili do Polska, až mě to taky zlomilo. Poprvé a naposledy. Dovezli jsme pánskou bundu o 400 dražší než u nás na tržišti a přeslazené mazlavé cukroví, které jsem věnovala jedné paní bezdomovcové. Konec s nákupními výlety!
:)) Pak se pochlub mlýnkem!