Nejsem příznicem hromadné zábavy ani bačkorové televizní kultury. Silvestra u televize jsem naposled strávil asi v sedmnácti letech, a to už je sakra dlouho :-))
Prožíváme ho pravidelně s přáteli. Máme dva hlavní okruhy přátel, vzájemně se neprolínající, a ty střídáme. Stejně tak střídáme pobyty na horách (pokud se podaří něco sehnat) s pohostinstvím domácností cizích nebo naší. Těch dvacet lidí se k nám v pohodě vejde, když už většinou sebou děti nevozí.
Letos, tedy loni jsme vyrazili ke Kapitánovým. Pod paží otep raket a spacák, v ruce krabici chlebíčků a láhev dobře destilovaného jehličí. Do půlnoci jsme se hrabali v prastarých deskách a magnetofonových páscích, po půlnoci nasadili vlastní reprodukci.
Čas poslední dobou utíká nějak šíleně rychle. Dřív jsme se neustále dívali na hodinky, kdy už ta půlnoc bude, a tentokrát jsme ji málem propásli. Obuli jsme se, poslali do vzduchu všechno co se dalo a pak poslali vzkazy svým nejbližším, co zrovna nablízku být nemohli.
Brzy ráno v jedenáct nás postavila na nohy gulášovka hutňačka a už se zase loučíme. I když začal rok 007, nikdo po nás nestřílel, na silnici se neodehrála žádná šílená honička a míchané nápoje si dopřáli jen neřidiči. Prostě skoro obyčejný den.
Tak ať máte letos víc těch pozitivně neobyčejných.
Lor., na čísla nedám…
Kam., hlavně je jehličí potřeba citlivě narvat do krku :-)))
Rowdy,ten čas opravdu utíká nějak rychleji a Hlaváček potvrzuje, že jehličí by mělo být citlivě nejen destilováno, ale i narváno do lahví… a pak ještě citlivěji srkáno. Poslední zázrak z jehličí jsem pil při zapíjení mé maturity na Slovensku… říkali tomu “boro” a pak měla většina “cestný lišaj”:))
Letošní rok bude neobyčejný…má na konci sedmičku.-))