Darwinova cena za rok 2006

byla udělena Brazilci, který se pokoušel rozebrat raketomet i s náloží tak, že ho několikrát přejel autem a pak do něj mydlil kladivem.

Tato cena se každoročně uděluje lidem, kteří svou blbostí sami sebe vyřadili z genofondu lidstva, tím že se mimořádně pitomým způsobem zabili nebo sterilizovali.

Popisy dříve udělených cen a nominací se dají na webu lehce najít, třeba tady nebo tady.

I když svoji reprodukční schopnost už nemíním více uplatňovat, přece jen je to způsob, jak se proslavit. Tak přemýšlím, jak na to.

Že jsem hned v úterý ráno udělal kotoul před naplněnou autobusovou zastávkou, to se nepočítá. Na tom ledu jsem se ani neušpinil a kolu se taky skoro nic nestalo. Kdybych totéž udělal nikoliv v odlehlé vísce, ale třeba před hlavním nádražím, měl bych sice ostudu v celém Kvínskáslu místo jen v Pirknpurku. Ale to je mi málo, já stojím o světovou.

Že jsem pak večer varnou konvicí vyrazil jističe až na ulici, to taky na nominaci nebylo. Možná kdybych potom šel konvici opravit, napustil si na to plnou vanu a zkoušel si pak vodu přihřívat, to už by bylo nadějnější.

Hezký začátek se podařil taky na Silvestra, když raketová baterie po druhé raketě zhasla a bylo potřeba ji znova uvést do činnosti. Bývalo by nebylo špatné, pokusit si ji zapálit třeba plamenem autogenu nebo politím benzínem. To by v tom byl čert, aby tam jiskřička nezůstala.

Taky by byla hezká smrt třeba na kruhovém objezdu. Na Silvestra jsem zrovna na jednom potkal frajera v protisměru, zrovna na tom, co před ním varoval Roj. To by ale nebyla blbost vlastní, ale cizí; takže musím vymyslet lepší scénář, třeba jezdit dokola tak dlouho, až se mi zatočí hlava, a když se konečně rozhodnu pro výjezd, tak to šmejknout do protisměru pod přijíždějící náklaďák s kolotočem.

Taky by byla docela zajímavá smrt při líčení pasti na myš. Na to musím jít do stodoly, tam vylézt do prvního patra, v prvním patře vylézt na štafle, na štafle si postavit bedničku, na bedničku se postavit na špičky (a musím mít tlusté ponožky) a špetkou pravé ruky vsnunout nataženou past do otvoru, kudy může myš vniknout do domu. A kdyby v ten okamžik myš na špek skočila, past by se převážila, ruka zaváhala, špičky povolily, ponožky ujely, bednička se zvrhla, štafle prolomily a z prvního patra bych hezky zaplachtil a to by bylo, abych se netrefil na složené lopaty, rýče a hrabla!

Když ne život, tak aspoň reprodukční schopnost by určitě vzaly zasvé.

Příspěvek byl publikován v rubrice skoro jako život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „Darwinova cena za rok 2006

  1. Mě zase totálně dostaly ty “tlusté ponožky”. Tak to je fasa:))) Hlaváček by se tomu zcela jistě naprosto necitlivě zasmál, stejně jako já se směji. Super cena a super článek:)

  2. Mod., Mur., vyprošuju si narážky na moji horolezeckou a boxerskou minulost!
    Báro, jde o ten pocit když už letíš a říkáš si “takhle blbě, no snad to někdo ocení”

  3. a co třeba se při mytí oken přivázat pružným lanem, pak vypadnout a mlátit sebou o zem tak dlouho, dokud si nevyklepeš mozek?

  4. Tak o kole sem teda jako nečetla:-)ale od pondělka, či úterka vyráželo cosi u Labe jističe až u toho hlavního venku před bránou, tak tím pádem už víme co to bylo:-))
    Rachejtle, ty jsem taky jako nečetla, protože toto nesnáším, stát se to u nás, určitě by ji ještě nevybouchlou přineslo Zlato:-((
    Jet v protisměru na kruhovém, na běžné silnici, nebo třeba v oválné pracovně, to máš jedno, malérem to zavání dycky:-).
    Ovšem hláška “špetkou pravé ruky”, tak ta mě dostala:-)))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *