a zpět, a bez letenky!

Moji přátelé mi ke kulatinám kromě řady hodnotných věcných darů pomíjivé hodnoty (baterie všech druhů whisky) darovali několik nevěcných darů rovněž pomíjívé hodnoty. A jeden z nich by už pozítří propadnul, což jsem tak nemohl nechat, a objednal se. Na jávskou masáž.

Odešel jsem od lisu výjimečně brzy a zamířil do salónu. Byl jsem instruován o průběhu, vybaven župánkem, papučemi a pemprskami, zřejmě pro případ, že bych blahem učurával. Madam mě nahnala do světničky, kde se mě ujala se drobná Indonésanka a pravila "Pané, lechnete na brzískó!"

Co mi říkají dámy, to většinou poslouchám, i když někdy nedbám. Ale na bříško jsem ulehnul, nechal přes sebe hodit deku (jen jsem si lehce připomněl větu "Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju!") a nechal po sobě tu malou paní rajtovat.

Zjistil jsem mimo jiné, že moje nejlechtivější místo je levé koleno. A že na to rameno, co jsem si před pěti lety natloukl ve Folgaridě, asi jedna masáž stačit nebude. Podařilo se mi neusnout, protože mě vždy včas vzbudilo, jak jsem zachrápal.

Celá záležitost skončila tím, že se mi ta paní snažila citlivě narvat ukazováky do očních bulev, vždycky ale nakonec nějak uhnula. Madam mě vyprovodila ze dveří do obvykle hnusného večera a projevila naději, že zas přijdu.

Takou záležitost je ale nutné pořádně korunovat. Do hospody chodím málo a sám už vůbec ne, ale dnes to bylo nezbytné. Nevím, jestli je na Jávě k dostání Gambrinus a bramboráčky s uzeným, ale jestli ne, pak mají Javánci k dokonalosti hodně daleko.

Jen jedno mi neřekli: mám jít spát naolejovaný, nebo se odolejit?