až nám pomřou?
Každý národ má své hrdiny. Kromě těch historických i novodobé, a ty si značkuje tak, že jim dává státní vyznamenání.
U nás je záminkou k medailovému šílenství výročí osvobození a konce 2. světové války. Bohužel se nám zásoba hrdinů nějak tenčí. Těch šedesát dva let je znát a za chvíli už nebude koho odměňovat. Prostě se hrdinové odeberou do věčných lovišť.
Nechci si dělat rozhodně legraci z toho, co ti lidé udělali nebo prožili. Ale vyznamenávat někoho s takovým zpožděním, za to by se měl vyznamenávající stydět. Buď ten člověk měl být odměněn už dávno, nebo jsou jeho zásluhy tak nepatrné, že je ta medaile vymyšlená.
Jistěže mělo smysl vyznamenat po velvetové revoluci ty, kdo se po válce nebo ještě za ní postavili na "špatnou" stranu. Ale, nezlobte se, dnes mi veteráni připadají být řídnoucím zásobníkem abonentů stužek a kovových placek, které už někteří sotva unesou.
2 Gomba – ano, není důležité zvítězit…
2 @Teo – ano, to mi připomíná ten vtip „Pepo, byl jsi na schůzi těch válečnejch veteránů?“ „Ne, já tam nechodím, já tam ty mladý už neznám!“
No problem!Až dojdou hrdinové, naklonujeme si nové…
Děkovat je třeba pořád!Existují i trapnější medaile. Sám mám 2 „placky“ jenom za to, že jsem „byl tenkrát u toho“. A to ani nemluvím o tom, že v mnoha armádách (nejen ta naše, ta to jen okopírovala) se uděluje medaile jen za účast v operaci, bez ohledu na to, zda tam dotyčný také něco dokázal.
R,myslím, že mi nemusíš vysvětlovat, že Ti nevadí veterání:-), řekla jsem, že nikdy není pozdě poděkovat. Možná se může zdát tristní, že to museli čekat 16 let, ale ve skutečnosti na to čekali 62 let.
2 Mod., zuzi: aby bylo jasno, nevadí mi ti veteráni. Vadí mi systém, který toho, kdo si ocenění zasloužil, měl ocenit včas a teď už jen samoúčelně tahá hrdiny z rukávu.
Je to trochu smutná záležitost to jo, ale oni za to nemohou že stárnou, připojuji se k Mod.
Já myslím, že na poděkování není pozdě nikdy.