Strčte hlavu do sena

ne tu svoji, ale nějakého příhodného alergika, a zatřeste s ním.

Dostanete podobný efekt, jako když mi někdo pošle nějaký řetěz.

I když bych věděl komu, tak to dál nepošlu.

Nicméně jsem tak ješitný, že aspoň svůj bordýlek hezky vymaluju.

Mám stoly dva, jeden blízko u řeky Bely a druhý taky, ještě blíž. Ten první sdílím s Mladší a Starší; mají sice svoje, ale většinou počítačůprosté, takže mi lezou na můj.

Je to stůl počítačový, takže má spoustu výklenků, zákoutí, poliček, odkládacích ploch, tajných vchodů, padacích dveří a podobně, takže v důsledku toho se na pracovní plochu vejde stěží klábosnice. Proto jsem si odvykl psát rukou a fšechno mlátím do PC.

V jeho útrobách se skrývají papíry čisté, papíry polopopsané a papíry úplně použité (nikoliv toaletní, rovněž přejeté kuny se zde nevyskytují). Pak je tam změť krabiček na diskety (čistě z důvodů ochrany památkovou péčí) a cédečka, cédéček samotných, maturitních otázek, maturitních odpovědí a čtenářských a menstruačních deníků.

Úplně navrchu je geniální zařízení – hora umělohmotných šuplíků. Když některá věc na ploše začne jevit známky biologického rozkladu, vrazím ji do některého z nich. Spodní dva jsou vyhraženy pro dcery, tam je cpu nejčastěji, protože moje papíry, ty přece musím mít pořád na očích, to dá rozum.

Hlavní výhoda toho stolu spočívá v tom, že je na kolečkách. Při jakékoliv manipulaci s počítačem stačí popojet levou částí, čímž se vytvoří přístup z zadní straně počítače. V této poloze pak zpravidla vydrží do příštího luxování, protože se už nikomu nechce ty svazky kabelů nakopat ke zdi, aby se dalo zajet zase zpátky.

Blíž u Bely pak mám vlastně stoly dva. Ten druhý by měl být vlastně prázdný a většinou nejméně jednou za týden musím vytřídit vše, co na něj amébovitým postupem vypanožkovalo a redukovat papíry na ten první, eventuelně vyhodit, poduk se jednalo o papír ekologický, rychlosamovyhnívací.. (BTW, minulý týden jsem četl od pána, co má ve fabrice na starosti pendreky a šmírovací kamery, že při odchodu z práce musí být všechny stoly uklizené a všechny dokumenty zamčené. Tak už jsem se dloho nenasmál.)

Od května do září mu dominuje nejdůležitější přístroj široko daleko – větrák. Ve třetím patře pod plochou střechou s okny na jih tou dobou zima často nebývá.

No a pak tam mám taky nějaký ten šutr, aby mi pořád nelítaly po celé místnosti ty fšechny pozvánky na rauty, dostihy, bankety a pohřby :-)))

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u „Strčte hlavu do sena

  1. @Teo, závidím…
    Mod., Kam. – ne, jde právě vo to, že jsou řetězy a neřetězy… Ale veřejně se omlouvám, že jsem mohl působit dojmem jejich příznivce… Nakonec jsem to pokazil/nepokazil!

  2. Mod.,soudruzi z NDR toho nakecali:) Možná, že Rowdyho ta účast v podobných akcích zcitlivěla nebo rozfázovala tak, že teď kýchá jen co má nos u sena, no:)))

  3. Kam.no jak říkají soudruzi z NDR ” Einmal ist keinmal!”, takže se to nezblázní:-))

    A pokud jde o Rowdyho, no tak jsem ho vyzvala, protože jiných “řetězovek” třeba u Lorrain se chytal docela hezky a rychle a bez konkrétních výzev a nemotal do toho ani seno, ani žádné jiné alergické reakce, takže asi záleží spíš na tom kdo je vyzyvatel, než vocode.

  4. R.,i přes alergickou reakci ses toho zhostil kupodivu velmi obratně a pobavils:) Já to asi pošlu, jen nevím, zda moje účast v takových akcích bude z kategorie “Všechno je jednou poprvé a něco taky naposledy”:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *