Poslední chvíle u compu

můžu využít k vylíčení včerejší oslavy u Roberta. Bylo to zasloužené; Robert má mnoho známých, přátel, sousedů a obchodních partnerů a na své padesátiny chtěl pozvat padesát nejlepších. Zhruba rok dopředu nám hlásil, jak si na tom stojíme, jaké je naše pořadí a zda se vedeme do TOP 50. Napínavé, ale dopadlo to dobře, nic jsme mu neprovedli.

Robertův dům je celých skoro dvacet let, co stojí, střídavě ve stadiu výstavby a bourání. Momentálně převažuje bourání, takže v domě například nejsou žádné dveře, včetně záchoda. Ale závěs s cedulí OBSAZENO poslouží docela dobře.

Účastníky bylo tedy nutno vyhnat na zahradu. Protože se kromě hostů musela vejít ještě kapela, Robert položil traverzy a prkna přev větší část plochy bazénu a tím vytvořil orchestřiště. Je to velmi důvtipný muž.

Hned po příjezdu jsme byli zapojeni do smažení řízků, krájení chleba a podobných užitečných a současně příjemných činností, u kterých lze popíjet čerstvě natočené pivo.

Oslävenec si s kapelou i zazpíval a přemlouval k témuž kamarádku Lidu. Snažil jsem se ji přesvědčit taky, protože Lida zpívá hezky.

Rowdy:"Běž si s nima zazpívat!"

Lida:"Sem plachá."

Rowdy:"Nebuď labuť plachá!"

Lida:"Nedělej scenérie!"

Takže nic.

Nakonec jsme jeli domů o půl třetí a stíhli to do Pirknpurka do půl čtvrté a Berka za volantem neusnula, tak jsme dnes spánek trochu natáhli.