Poslední chvíle u compu
můžu využít k vylíčení včerejší oslavy u Roberta. Bylo to zasloužené; Robert má mnoho známých, přátel, sousedů a obchodních partnerů a na své padesátiny chtěl pozvat padesát nejlepších. Zhruba rok dopředu nám hlásil, jak si na tom stojíme, jaké je naše pořadí a zda se vedeme do TOP 50. Napínavé, ale dopadlo to dobře, nic jsme mu neprovedli.
Robertův dům je celých skoro dvacet let, co stojí, střídavě ve stadiu výstavby a bourání. Momentálně převažuje bourání, takže v domě například nejsou žádné dveře, včetně záchoda. Ale závěs s cedulí OBSAZENO poslouží docela dobře.
Účastníky bylo tedy nutno vyhnat na zahradu. Protože se kromě hostů musela vejít ještě kapela, Robert položil traverzy a prkna přev větší část plochy bazénu a tím vytvořil orchestřiště. Je to velmi důvtipný muž.
Hned po příjezdu jsme byli zapojeni do smažení řízků, krájení chleba a podobných užitečných a současně příjemných činností, u kterých lze popíjet čerstvě natočené pivo.
Oslävenec si s kapelou i zazpíval a přemlouval k témuž kamarádku Lidu. Snažil jsem se ji přesvědčit taky, protože Lida zpívá hezky.
Rowdy:"Běž si s nima zazpívat!"
Lida:"Sem plachá."
Rowdy:"Nebuď labuť plachá!"
Lida:"Nedělej scenérie!"
Takže nic.
Nakonec jsme jeli domů o půl třetí a stíhli to do Pirknpurka do půl čtvrté a Berka za volantem neusnula, tak jsme dnes spánek trochu natáhli.
No jo, tak to já, když jedu v půl 3 z Kotěhůlek tak usínám a musím zůstat spát v poli, jednak nejsem nadpozemská a taky to bude možná tím, že jsem v tom autě sama.
Jo jo, není nad to umět správně využít poslední chvíle:-)
Mám pocit, že Berka je bytost nadpozemská. Hele…k těm řízkům bych si stoupla i dobrovolně. Smělo se koštovat?.-)