Moje zabijácká minulost

Je načase se přiznat.

Dnes už je to snad promlčené, po 30 a více letech, tak to můžu napsat veřejně.

Ano, zabíjel jsem. Zabil jsem jich mnoho, někdy by se dalo říct, že šlo o masové záležitosti.

Nedělal jsem to nikdy z potěšení ani s potěšením; tím hůř pro mě.

Nezabíjel jsem jedinou ranou, úderem do srdce, zlomením vazu a tak podobně. Oběti umíraly desítky vteřin, při použití mé poslední metody i hodiny.

Se svými zločiny jsem se nijak neskrýval. Naopak, scházel jsem se s podobně postiženými, ukazovali jsme si své oběti a chlubili se jimi. Starší kolegové o tom dokonce psali články do veřejně dostupných tiskovin. Kdyby mě chtěl někdo usvědčit, může v nich nalézt i odkazy na to, že jejich autor popisuje mé oběti s uvedením mého jména.

Někteří dokonce mrtvoly veřejně vystavovali, ukazovali dětem a mladistvým a popisovali krásy této činnost!

S tím usmrcováním to nebylo tak lehké. I za totáče byla veřejně přístupná literatura, popisující podrobně, jak to provádět. Dostupné ale nebyly uváděné prostředky: octový éter (octan etylnatý) v lékárnách nevedli, natož v drogeriích. Pomohla známá, pracující v podniku vyrábějícím léky, ale jen jednorázově a krátkodobě.

Byl jsem tedy nucen experimentovat a zjistil jsem, že podobné účinky má maminčin acetonový odlakovač na nehty. Nějakou dobu jsem ho bral potají, pak se to už neutajilo, ale rodiče mě v této hrůzné činnosti podporovali, takže mi ho i koupili. Nevýhodou bylo, že usmrcená oběť musela být z plynové komory vyjmuta co nejdříve; jinak následoval rychlý rozklad organismu.

Moje poslední vylepšení spočívalo v tom, že jsem chycené objekty zavíral do těsných prostor, po návratu domů vkládal do mrazícího boxu a nechával je tam po 24 hodin. I tento postup jsem tajil, neboť box byl určen k uchovávání poživatin, ale profláklo se to taky. Nicméně mi tento postup připadal daleko humánnější než smrt v plynu.

Pak ně to na několik desetiletí přešlo, až digitální fotografie mi umožnila vrátit se k potencionálním obětem znovu. Už ale nevraždím. Objevil jsem v sobě novou úchylku – voyerismus.

 

 

krytohlavové

*************************************************

Tenhle článek jsem napsal už před několika týdny, uložil, mrknul se do RSS a hle – zcr píše o tomtéž! Ale když dva dělají totéž, není to vždycky totéž, naštěstí 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Moje zabijácká minulost

  1. Hezky napsané, pochopila jsem až v závěru, a to o té tvé zálibě vím. Ten brouk je asi nosorožík??? Snímek mi připoměl, že musím zavolat Věře … chci si koupit nový foťák v Makru? a ráda bych s ním fotila také nějaké kytky a motýly a hmyz … musím zvolit nějaký cenový kompromis …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *