Víkend podle Gomby (lehce fázově posunutý)

Někdy přijde člověku blbě.

Doufám, že mi to Gomba neudělal schválně, ale hned po přečtení jeho článku se dostavily popisované příznaky…

Víkendovou chřipku jsem sice už taky zažil, ale častěji mě potkává něco, co je asi nejspíš migrénou. Vyskytne se mrcha jednou za čas, nepravidelně, většinou v souvislosti s nějakým přetažením. Rád bych řekl, že jsem přepracovaný, ale to je při mé lenosti něco jako "spravedlivá válka" :-))

V pátek nic, sice jsme s kolegyní Kurcvajlovou dřepěli ve fabrice do osmi, ale to zas není tak vzácná situace. V sobotu jsem vstal tak akorát a večer jsme odjeli na jedny z posledních padesátin ke Kapitánovým. Už po tataráku jsme měl pocit, že by mi bylo nejlíp v posteli, ale do půl čtvrté vydrželi kromě Berky všichni, tak proč ne já, zejména když je oslavenkyní očekáváno, že budu vyluzovat tóny?

Exhumoval jsem se někdy kolem desáté s pocitem, že v tom vizouru byli asi mačkaný chrousti. Posnídal jsem velmi symbolicky a rozjeli jsme se domů. Tam jsem se všesměrně a na několik etap zbavil nadbytečného obsahu trávicího systému a měkce ulehnul, za dvoje zavřené dveře.

Vzbudil jsem se o šesté a prošel domem. Všude naprosté ticho. Mladší odjela do Mlžných Čech, Starší na Placatou Moravu, Berka očuchávala s Buflíkem plot souseda Gomorky. Neběžela lednička ani kotel, žádný přijímač, ani vysílač, ani počítač neševelil větráky. Prostě konec světa…

Nic jsem nezapínal, nepřepínal, neřešil. Dal jsem na dobře míněnou radu a odpočíval. Přečetl jsem pár stránek z knížky a z časopisu, vypil pár hrnků čaje a snědl jeden pribinák. V deset jsem byl už zase v posteli a zůstal v ní do ranního budíku.
Ještě to dvě tři hodinky navrch chtělo, říkal jsem si celé pondělí. Napsal jsem článek o tom, jak mi bylo blbě, ale nedal ho na blog, jak mi bylo blbě. Ani ta Vyhihňálková mě nepřišla potěšit, flákala se někde po Lisabonu. Až večerní Letiště mi zvedlo náladu. To je fakt seriál, u kterého nezůstane moje oko suché. Doufám, že pana Klepla jen tak neklepne.

A včera jsem projel dvakrát napříč prosluněnou a barevnou Vysočinou a uvědomil si, že je to fakt zase tady.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u „Víkend podle Gomby (lehce fázově posunutý)

  1. Jojo, tak jde život … já zatím odolávám, a že se divím, protože jsem už několikrát přišla do úzkého styku s bacilem nastydnutí, teda s objektem nákazy … jsem na sebe pyšná a doufám že i tady nic nechytnu, i když seš nebezpečně blízko!!!

  2. Schválnějsem to sice napsal, ale nevěděl jsem, že je net až TAKHLE nakažlivý ….
    *hahahaháááá hihihihíííí*
    Ozvěte se, kdo to ještě chytil!

  3. Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande! Já si neplatím nemocenské pojištění a než marodit za svý, tak raději nic… Už nejmíň 15 let jsem nemarodil. Neschopenka je jenom nekázeň, nic víc! 😉

  4. 2 zuzi – nejsem infekční 🙂
    2 G. – člověka potěší, když slyší o cizím neštěstí, co? 🙂
    2 teo – ano, když bejt nemocnej, tak co nejlevnějc!
    2 Brand. – nepotkalas ho tam, v báru třeba?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.