Telemark mezi pampeliškami

neuděláš, natož si zacarvit…

Takže asi fakt už konec sezóny.

Popravdě řečeno, byla dost krátká – začala v březnu a skončila v dubnu. Někdy začátkem prosince jsme sice do hor vyrazili, s běžkami a sportovními úmysly, ale nakonec z toho byla jen pěší túra po hřebenech Poštolčích hor.

Tak dnes, po několika odkladech, na poslední (možná předposlední) chvíli jsme vyrazili na Montenegro, aspoň na dopoledne. Bunda, rukavice, čepice zůstaly doma nebo aspoň v batohu u lanovky, i když před polednem se kupodivu ochladilo a začal foukat krutý vítr z hor. Přes prognózy pesimistů nebyl potřeba ani šnorchl, kaluže na sjezdovce nebyly hlubší deseti centimetrů a o půl deváté byl nahoře ještě alpský manžestr. Jen ti, co mají ve zvyku předbíhat, si na své nepřišli, nebylo koho. Polští sousedé bodře brázdili svahy a rozšafně postávali uprostřed sjezdovky v nejužších místech, ale to byly jen drobné epizodky.

Starší pravila něco v tom smyslu, že jezdím jak ponocnej, což se zakládá na pravdě, a vypadám jako když se každou chvíli skácím dozadu, což dělám proto, abych se každou chvíli neskácel na hubu. Tak jsem se aspoň věnoval pilování stylu, když je to dnes naposled.

lyzaky.jpg

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Telemark mezi pampeliškami

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.