Malí, ale šikovní

Když jsem včera v podvečer přijížděl domů, bylo mi divné, že na zahradě slyším povykovat malé děti a ještě k tomu anglicky. Nebyl to přelud, navšívila nás Berčina bývalá kolegyně, která si vzala Švýcara německého původu, narozeného tuším v Hongkongu, a posléze se s ním odstěhovala na Floridu. S ní jejich tři děti asi mezi pěti až sedmi lety, z nich jen nejstarší je narozený ještě na starém kontinentu.

Mrňousi se zabavili sami, jen občas bylo nutno jít a sejmout nejstaršího z trubky dva metry nad zemí, za kterou se zavěsil za nohy a nemohl dolů, nebo tak. Občas přišli s nějakým přáním v angličtině; mamka jim odpověděla nebo dala instrukce v češtině a byl zas chvíli klid.

Ptali jsme se, jakou mají vlastně mateřskou řeč. Z jejich vzájemné komunikace vyplývalo, že angličtinu. S námi ale neměli problém komunikovat česky. Ptali jsme se, jestli si rozumí i s babičkou a dědečkem v Hamburku. Prý ano, ale německy mluví neradi. Doma se moc nepoužívá. Ve škole, kam už chodí všichni, mají denně španělštinu. To se dá v blízkosti Kuby docela pochopit.

Zatímco jsme si povídali o životě, dítka objevila v našich rozlehlých thújových porostech šneky, postavila jim domeček z klacků a testovala, který je nejstatečnější a vystrčí nejdřív růžky. Odjížděli se zavařovací sklenicí a čtyřmi nejudatnějšími kusy.

Nevím jak se řekne šnek španělsky, asi jsem se měl zeptat. I když myslím, že to slovo ještě neměli; ve floridské ostřicové trávě by se jim asi nadařilo.

Snad se jim ty čtyři jazyky nepopletou.