Jó, zlatý Divoký Západ

Až na řídké výjimky se na blogu k politice nevyjadřuji, ale dnes mi to nedá.

Když se ve filmu Limonádový Joe chystá hlavní hrdina hrát karty s hlavním padouchem, vytáhne své kolty a položí je na stůl. Na námitku HogoFoga, že tak nehraje džentlmen, odpoví "Tak hraje džentlmen s darebákem!"

Divokému Západu dávno odzvonilo a nastala politická korektnost. Džentlmen by byl okamžitě zatčen za nedovolené ozbrojování, psychický nátlak, vyhrožování násilím nebo pokus o vraždu, bez ohledu na to, že padouch právě uškrtil tři septimánky a po kapsách má barevné spreje. Prostě vytáhnout na zkušeného oraženého protivníka stejný kalibr je totéž, jako ho rovnou použít sám proti sobě.

Ve druhém kole senátních voleb se možná někde utkají zmetci jeden větší než druhý, někde – snad, možná že jsem idealista – dva světci, kterým do blahořečení chybí jen vykonat dva zázraky a umřít. V našem obvodu je situace ale mimořádně nevyrovnaná.

Na jedné straně člověk, který se dosud politikou nepošpinil, hleděl si své odborné práce a vykonával ji excelentně. Na druhé straně kreatura, vynikající lstivostí a mstivostí, agresivitou a nesnášenlivostí, bezbřehou touhou po moci a zviditelnění. Neváhá lhát a překrucovat fakta, používat demagogii a populistická prohlášení. Přesto kreatura získala v prvním kole o pětinu hlasů víc.

Postavit kandidaturu na slušnosti je prostě propadák. Pořád jsem doufal, že na tom národ není tak špatně, ale chyba.

Snad aspoň bude víkend ošklivý, lidé nevyrazí v pátek odpoledne na chalupy a nenechají to na důchodcích. Výsledné rozložení politických sil po druhém kole senátních voleb vem čert, ale snad aspoň u nás by mohl jednou charakter vyhrát nad drzostí a nestoudností.

Tak, a teď už na blogu o politice ani slovo…