Referát o podivných úkazech
Tenhle druh počasí mi vyhovuje; přes den slunečno a teplo, ne ale vedro; k večeru nebo v noci krátká rychlá bouře, která všechno omyje a zavlaží a příroda i věci jsou zas svěží, zelené a modré nebo promězamě třeba i fialově hvězdičkované, ale hezky omyté.
Včera se kolem nás bouřka honila nejřív kolem poledne, pak kolem páté a nakonec uhodila v deset. I když to dnes asi nemá valný smysl, vytáhl jsem dráty z počítače a odpojil prodlužovačku k televizi a asociovaným předmětům a šel spát.
Když blesk šlehne blízko vás, je to obvykle strašná šupa. Tentokrát se zas ani okna tolik neotřásla, ale zahřmělo současně s bleskem, snad ještě o chvilku dřív, tak blízko to bylo 🙂 Ale v tom okamžiku se udělala Berce kolem hlavy svatozář!
Chviličku jsem přemýšlel o tom, co to má znamenat a jestli to není omyl a nemělo to být o pozici vedle. Berka přes všechen randál spala nebo se tak aspoň snažila vypadat. Nahnul jsem se přes ní a bylo po mystice – na nočním stolku svítil mobil! Žádná zpráva, žádné volání, žádné buzení. Snad by to mohl někdo vysvětlit, ten blesk prostě mobil, ležící v poklidu na zádíčkách, vybudil k rozsvícení!
Obrátil jsem se zpátky a přitom si všiml, že naopak na mé straně něco chybí. Radiobudík naopak zhasl a neukazoval, kolik mi chybí nebo zbývá do chvíle, kdy budu muset zase opustit pelech. Ověřil jsem si, že nejde ani lampička, ale přesto mi na výpadek elektřiny něco neštymovalo. Po chvíli přemýšlení mi to došlo, jsem přece bystrý chlapec: na ulici světlo jak – no jak o půlnoci. Lampy si svítily, jako by se nechumelilo, a taky se nechumelilo, zato pořádně lilo.
Šel jsem se podívat k oknu, jak jsou na tom jinde, ale z okna ložnice vidím tak nejvýše dvě tři sousedská, která stejně skoro nikdy nesvítí. Zato jsem spatřil souseda Počasníka, který se právě vybatolil z hospody. Usoudil jsem proto, že byl vykázán z důvodu výpadku a nejsme v tom tedy sami, a spokojeně ulehl.
Trochu mi bylo divné, že celou noc se budík znovu nerozsvítil. Připomnělo mi to páteční večer, kdy jsme byli pozváni na grilovaná kuřata. Přijeli jsme a ptáci čekali spořádaně na drátech jak vlaštovky, jen vodiče nesvírali v pařátkách, ale probíhaly jim stehýnky a prsíčky. V okamžiku, kdy se hostitel rozhodl dát je trochu k teplu na svůj dokonalý elektricky poháněný obrtlík, proud elektronů se někde zadrhl a odmítl se podílet na této surovosti. Možná že někde v dáli bouřka duněla, ale kolem byl klid, což bylo zvláštní. Čekali jsem hodinu, dvě, dvě a půl a pak hostitele napadlo k otáčení použít akuvrtačku. Chvíli laboroval s připojením a v okamžiku, kdy zapojil a stiskl vypínač, se světla rozsvítila…
Ale zpátky k dnešnímu ránu: pro jistotu jsem si natáhl mobila, takže jsem nezaspal. I ráno byl displej pořád ještě černý. Sešel jsem k rozvodné desce a hle – jeden jistič venku. To by ale nevysvětlovalo, proč nejdou ani zásuvky, ani světelné obvody, ani vodárna se samostatným jištěním.
Vyběhl jsem v negližé na ulici, kde je hlavní jistič s elektroměrem, aby odečítač nerušil. Dvířka skříně dokořán, jistič vyhozený a ke všemu pertinaxová deska, na které to všechno visí, ve svém výklenku podivně šikmo posunutá.
Nebyl čas něco moc řešit. Nahodil jsem jistič, zkonstatoval, že běží všechny tři fáze a bude dobré ještě proměřit uzemnění a frčel do fabriky. Až odpoledne jsem zjistil ještě vypálený proudový chránič na drobném osvěžovadle.
Minulý týden nám po ulicích natahali ošklivé dráty. Poté, co bylo do země položeno elektrické i telefonní vedení, zmizelo asi před dvěma lety i vedení místního rozhlasu a bylo vystřídáno apliónky s malou parabolou na kandelábrech. Toto technicky dokonalé řešení ale zřejmě mělo své mouchy, protože od té doby místní rozhlas ani nepípnul. A minulý týden někdo opásal celý Pirknpurk kabelem, propojujícím ty hezké parabolky ve výšce čtyř metrů…
Možná že posel boží zasáhl spravedlivým hněvem ten hnusný drát a jen tak mimochodem se probil až k nám do rozvodu.
Když člověka zasáhne blesk, přežít se to dá, ale zasažený zůstane už napořád a nikdy se to už nemůže zlepšit.