Poslední hodina

matematiky

 

 

Mladší přišla domů s velmi rozjařeným výrazem. Pravila, že naposled v životě měla hodinu matematiky.

Má k exaktním vědám značný odpor. Podezírám ji ale, že i vůči těm neexaktním.

Když jí to udělalo takovou radost, nechám ji při tom. Pravda je ale úplně jiná.

Počítáme celý život, i když si to neuvědomujeme. Nejen kolik jsme si vydělali a kolik utratili, ale třeba taky kolik nám zbývá času na příjemné věci a kolik ho ještě budeme muset věnovat těm nepříjemným, kolik jsme si toho ke komu dovolili a kolik si kdo dovojuje k nám, kolikrát se nám už stalo něco příjemného a kolikrát si budem ještě muset něco odepřít.

Nejsou to pravda matematické operace, při kterých bychom potřebovali sínovat a arkuskosínovat, odmocňovat a derivovat, integrálovat a variovat. Ale přesto běžně říkáme "Počítám s tebou" nebo "To ti teda spočítám" nebo "Chováš se nevypočitatelně". Matematika denního života je prostě jiná než ta školní, je méně rigidní, více fuzzy neboli mlhavá, méně vektorová a více stochastická. O to je náročnější ji zvládnout.

Těch pár šťastlivců, kteří to k životu opravdu nepotřebují, vyjímám.

Život je vlastně jedná dlouhá hodina matematiky. A zvonek, který ji ukončuje, už v krematoriu nikdo nezaslechne.

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „Poslední hodina“

  1. Mod.,to je špatně, to je Archimédova věta o kapalině a ta zní: „Ať klepeš jak klepeš, poslední kapka jde stejně do trenek!“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.