Když už jsem se pustil do těch vzorů…
V ohně výhni výskat
na povyk si zvykat
sám zapálit hobliny
na vysokém kopci
mezi výrů lovci
ožvýkat tvé obliny
Jak zvíře bych vyl
jak vyžle si snil
vždyť nemám povahu
tak jako vy v Clichy*
vydřími kožichy
vytírat podlahu
*Clichy – název dvou měst v pařížské aglomeraci, v tom větším sídlí společnost L’Oréal. (Film: Tiché dny v Clichy, 1990)
Krásné 🙂
Tipuji, že doučování vnoučat zdárně pokračuji 🙂
Ano, snažím se. Před použitím mého mobilu ke hrám musí Víla vyřešit několik kol matematické křížovky.
Tak můj komentář kamsi zahučel.
Nezahučel, jen ho bohužel musím vždycky schválit.
Ano, proč ne? Jde o kriticky ohrožený druh, tak by se v případě vyhynutí (může rostlina vyhynout?) mohl zachovat aspoň v učebnicích češtiny. Navíc je podobojí.
Proč není kavyl olysalý ve vyjmenovaných slovech?
Máš toho víc? Veršuješ velmi svěže, neotřele, drsně a nekompromisně. Henry Miller… vzpomínám na dávnou dobu kdy mne jeho knihy fascinovaly, připomněl jsi mi to, už se ale nemohu podívat, můj knihovnický blog byl zrušen.
Třeba se postupně dostanu i k jiným vyjmenovaným slovům… Ne, šuplíky nevedu, co na drsném srdci, to na hrubém jazyku, vlastně v hrubých prstech 🙂