Tak trochu surrealismu, no proč ne…
Bílé moře
černé kuře
všude plno stavení
V jednom z nich
(není-li to tik)
asi dáváš znamení
Mají ženy něžné
své šaty běžné
šité z mušelínu
Stejně je trhám
vždycky když se vrhám
někam k jejich klínu
Propánajána
to je ale jáma
pod hradem zvící
Jestli padnu ke dnu
a přitom tam zhebnu
palte mi svíci
Nesu plnou nůši
nabitých kuší
takhle někdy brzy k ránu
Muž co drží plínku
řídí vlastní linku
na výrobu porculánu
Všichni náhle vstali
ba i ti co spali
přišel předseda poroty
Zvážil soudce Lynch
úplně každý inch
trestu, jen tak, do foroty
Na rtech s písní
nejsou přísní
lidé z mého města
když jim slíbím
slovem klidným
s tím básněním přestat
Skvělý nápad! 🙂
Děkuji, pochvala od kreativní blogerky potěší 🙂
No, Rowdy, to je docela bomba. Fakt. To je jedna z mnoha nebo to jen tak ojediněle vytrysklo? Myslím, že bys měl básnit častěji … i když se mi zdá zdá, že je to docela vytříbený. Exknihovnice gratuluje a je hrda že v našem kraji máme takového šikovného surrealistu. Ty se nezdáš!
Ano, jen náhlý výtrysk… V podstatě poetický popis znásilnění…
Uf… má to sílu a nebagatelizuj to. Snad to je nějaká asociace na tvůj zážitek z letní dovolené v Chorvatsku, jinak to nevidím. Je to tak masivní a ty první dva verše tak hluboce sugestivní… bravo!!
Ne, je to můj hluboký zážitek z memorování vyjmenovaných slov ve třetí třídě!
Kampak ženo nesete
v nůši kosti kuřete?
Nesu kosti do moře
nakrmiti úhoře.
Děkuji za doplnění chybějícího vzoru a uděluji malý bezvýznamný bod za pozornost.
Pardón, vlastně ne, chybí tam jiný, respektive je dobře ukryt.