Elektřina je, když…

…když pověsíme žabí stehýnka.

Na to už přišel Luigi Galvani asi v roce 1771, že žabí sliz coby elektrolyt dva různé kovy v roli elektrod vytvoří cosi, co způsobí záškuby v již mrtvé končetině obojživelníka. Kdyby to byl býval Francouz a ne Ital, jistě by se na to býval vykvajznul, stehýnka zbaštil a zapil vínem Bardolino ročník 1768, a nemuseli jsme se dneska hádat o Temelín a Prunéřov a mohli jsme si ve svých chaloupkách hezky svítit lojovými svíčkami. Počítače, jako moderní vynález, ty by mohly být na petrolej. Klimatické krizi bychom se ale stejně nevyhnuli, protože na ty svíčky by bylo potřeba tolik dobytka a bravu, že by nám jejich prdy stejně v atmosféře pěkně zatopily.

No ale praktický důsledek Galvaniho objevu spočívá v tom, že poté, co jsem přestal provozovat různé polohy s plavovlasou fyzioterapeutkou, byl jsme nahnán na údajně léčivé procedury, spočívající ve škubání svaly. Protože moje kůže neprodukuje dostatek žabího slizu, musím dostat elektrody už zvlhčené a proud taky neproudí ze mě, ale do mě. Záškuby se začnou dostavovat se zvyšováním dávky. Celé to připomíná hry “Pijaňér, vyděržaj!”. Rehabilitační dáma postupně přidává volume a zkoumá intenzitu křeče. Bohužel nemůžu napsat, že tak činí s výrazem Hildegard Lächertová, nejsadističtější dozorkyně v koncentračním táboře Stutthof. Naopak, je to velmi příjemná a komunikativní zdravotnice a projevuje při tom soustrast a obavy, zda mě něco nepálí nebo neštípe.

Takové prostředí ofšem nutí pacienta vžít se do Pavlíka Morozova či Pavky Korčagina a volat: “Víc! Víc! Trpím za správnou věc!”. Když hrozí, že při příštím impulzu vykopnu okno, které mám přímo za hlavou, přestane obsluha přístroje mé povely poslouchat a nastaví na něm už jen čas terapie. Po deseti minutách stroj zapípá, já si odkoukaným grifem samostatně odepínám elektrody a odcházím za poučení: “Nezapomeňte ale doma cvičit, ta mašina to za vás neudělá!” Nasedám proto na kolo a celou cestu domů jedu na nejtěžší převod!

Doma už na mě z ledničky mává segedínský guláš svými tenoučkými zelnými chapadélky…

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Elektřina je, když…

  1. Kde je to k dostani? Asi to nutne potrebuju! Jednou jsem dostala pecku z topinkovace a melo to na me znacne euforizujici ucinky. Vubec jsem netusila, ze se s tim takhle obchoduje. To by te rovnou mohli posadit na rotoped a presne mirenymi peckami do stehen by z toho byla lekce spinningu:)

    • Pouze na lékařský předpis, prosím, žádný obchod s bílým masem.
      Já když dostanu od něčeho pecku, mám naopak deprese, co jsem to za troubu, že jsem neodpojil. Tu troubu.

    • Baštím občas různé kamzíky, ale prý se to nemá přehánět. No chybí hlvně chrupavka, která ale sama nenaroste. Budu muset počkat na to, až si ji tělo bude dokázat uplácat z kmenových buněk.

  2. Takovou proceduru mám taky za sebou! (Byť tedy na s kolenem.) A moje zkušenost je, že některé fyzioterapeutky jsou opravdu podstatně tvrďáčtější než jiné – někdy jsem proud skoro ani necítila, jindy jsem se celá zkřivila, jak tu svoji mašinu pořádně nakoply 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..