Léto sice udeřilo, ale byl to úder nepříliš povedený, protože vzápětí zas hodilo flintu do žita. Tedy, kdyby jen do žita, spíš do čehokoliv úrodného a plodivého. Takže se nám po zahradě válí černé pomrzlé ořechové listí (zajímavé je, že čím výš, tím je strom omrzlejší, a pak že prý přízemní mrazíky…) a zárodky plodů se dají počítat v jednotkách. Tím pádem mi loňská ořechovka bude muset vystačit na dva roky a proto ji budu nalívat jen dobrým, ale opravdu dobrým přátelům. Ani z jahodového a angreštového džemu letos nic nebude, jakož ani z rybízové šťávy. Zachraňuje to sice třešeň, která stihla odkvést a je obsypaná, ale co si mám počít dnes večer? Jak mám líbat Berku pod větví s bobulemi, co už začnou každou chvíli červenat?

Většinu týdne jsem strávil mimo domov, nejdřív víkend na pravidelném obročním setkání milovníků pohybu v přírodě vlastní silou. Cestou jsem potkal věc nevídanou – stopaře, mladého kluka, něco mezi táborníkem a hipíkem. Samozřejmě jsem ho nabral, po cestě z něj vylezlo, že je skautský vedoucí – odvezl jsem ho sice pořádný kus cesty, ale nakonec mě mrzelo, že jsem neudělal ještě lepší než dobrý skutek a kus si kvůli němu nezajel.

Pak tři dny v Babičkově – stráveno odvozem do perníkovské nemocnice ke zdravotnickým výkonům, STK zděděného skoroveterána (rok výroby 1996) a bujarým čtyřhodinovým čarodějnicovým mejdanem babiččiných vrstevníků na zahradě.

Z první akce jsem si odvezl rýhy od strun v prstech, namožené levé koleno po usilovném pochodu údolím Žulnice a pocit, že jsou všichni nějak tlustší a/nebo sešlejší. Z druhé poznatek, že chodit na městem pořádané pálení čarodějnic v osm večer je věc pošetilá, neboť zbytky pagody tou dobou připomínaly rejdiště hastrmanů černé pleti (hasiči už svinovali hadice), po country kapele už nezůstal ani chlup z liščího ocasu a stánkaři jen propláceli vratné pohárky. Naštěstí měli dost hotovosti, jinak by asi skončili pod jezem.

Aspoň že ta švédská detektivka s mrtvolou ve skleněné rakvi dopadla dobře. Příjemné čtení, hlavně proto, že thrillerové prvky si autoři schovali až na posledních pár stránek.