a to přímo forhendem.
Tak jaro se na nás zase úplně vykašlalo. Asi ho rozčiluje, že básníci ho dávno přestali opěvovat a raději řeší své rozervané duše v nekonkrétním bezčasí. Tak že po podzimu (zima to vzdala už dříve, jen si na nás občas naštvaně pšoukne) tu máme zase léto.
Na Velikonoce jsem tentokrát vyrazil v doprovodu Bendžisty a Chima. Chim, ač většinu doby v bezvědomí, si vykoledoval hokejku a miminkovský kruh do bazénu. (Víla mu pod mým odborným dohledem upletla pomlázku ze čtyř.) My dospělejší si vysloužili asi pět vajec, bezpočet panáků („jen na dno, prosím“), hejno pentliček a dva kubíky borových polen (ale s odloženou splatností). Doma z kopy kraslic zbyl rovný tucet, takže vyšlo i na vaječný salát.
Pozdní třešeň se obsypala tak, že do prvního máje stoprocentně nevydrží. Pro příští rok budu tedy mít dilema: buď líbat Berku tradičně na prvního máje, ale pod olezlým stromem, zbaveným kouzelné síly, nebo tento hezký zvyk přesunout na apríla. Nerad bych ale, aby to pojala jako žert.
Jakýsi náznak jara spatřuji v tom, že osmiletá Víla si s kamarádkou vytvořily modely spermií (bílý mikrotenový pytlík, u dna naplněný jakousi hmotou a zaškrcený gumičkou) a házely s nimi po sobě na zahradě. Asi ve škole probíraly oplodňování.
Pětiletá Oliva podnikla svůj první ostrý požární útok s časem 44:56. Pro nedostatek obsluh rozdělovače nastoupila i za tým B, takže dostala hned dvě medaile. (V této kategorii dostávají medaili i poslední.)
Půlroční Chim už se zlepšil v plazení natolik, že se dopíďalkoval až k jedovatému fíkusu. Zatím jej ale jen převrátil, ochutnávat nezačal.
Dopumpoval jsem Berce po zimě kolo a vyrazili jsme na první grilovačku ke Kapitánovým, s návratem vlahou čerstvou nocí.
Půjdu konečně stáhnout plachtu z dědovy kádě, jak děti potupně nazývají můj otužovací bazének, a natočit vodu. Nebudu čekat na olistění zahrady, ať si kolemjdoucí sousedky užijí dokonalého mužského těla!
Prostě, léto udeřilo.
V sobotu vyrážíme do Novohradek, snad už to klapne s tím počasím. Ale chodíme furt. Jinak je nedáme. Připomněl jsi mi ten zvyk, sakra, to tam zrovna budem. Určitě v těch zalesněných Sudetech najdeme nějakou přestárlou zapomenutou uprostřed lesa. Vohlídám si to. Jinak to děláme ve Slatiňanech u Monaka. V neděli jsme tam u posledního rybníka na žluté objevili parádní podvalový chodníček. Tam bylo rušno! Ta tvoje suita by to ocenila!
Chození chválím, chodil bych víc, kdyby to šlo. Do Slatiňan většinou s oplégry na Kočičí hrádek a rozhlednu.
Fredy Kruger
Šoustt DOSTAL po hubě
kdež aby ,,DISTAL”
( všecko to poplet,
když na zemi přistál )
Fredy Kruger
Jann Šoustt distal v hostinci do tlamy !
Však doma všem muž lživě oznámí :
“Jááá… udeřen byl jsem létem !”
” Táto ! JEST DUBEN ! né květen !”
křičejí děti a nevěří
( 40 let mají týnejdři )
” Držte už hubu !” řve na děti Jenál
stále lže, vůbec se nečervená !
Tak on se nerozmočil ve studni?
Řve na děti, padni komu padni
a to má být výchova?
Děcka rozpaky jsou nachová.
Přesně! Už Adam říkával Evě, že olistění je pro zbabělce :-).
Zatím si tam ale ještě netroufám, cosi mi bublá na průduškách.
Jo, úder létem přímo na solar. Když jsem viděla předpověď na zítra (čtrnáct stupňů a déšť), tak se mi zcela upřímně ulevilo.
Mně se taky ulevilo, jen jsem ráno trochu zmokl. Ale už to tady bude zase.
Uvidime, co uderi v lete, kdyz Sahara probehla jeste na konci brezna. Aby se ti z kade nestal spis zavarovaci hrnec…
Třeba přijde pro změnu arktický vzduch s chlupy z ledních medvědů. Když tak si budu v kádi vařit vejce k večeři.
Letos je IN líbat se pod saharským pískem.
Udeřilo totiž nejen léto ale i vítr pískem.
Nevýhoda ofšem je, že se přitom práší od huby. Líbaný/á pak může podezírat líbající/ho, že intenzivně lže.