Podvazkový tendr

Vypisuji otevřené výběrové řízení.

Původně jsem se radoval, že jsem z kovidu vyklouzl. Ukázalo se, že ne a následky byly řádově horší. Teď jsem ale v pozici továrníka Bierhanzla – rozpuštěný a vypuštěný. Rozpuštěna je plicní embolie (to byl skoro lurdský zázrak – za jediný den z nemohoucího starce křepký mladík) a vypuštěn jsem byl celý, z interní kliniky.

Dostal jsem za úkol schroustat pár platíček antibiotik – ty už mám za v sobě, a pak půl roku dál mírně rozpouštět, tedy ředit krev, a k tomu nosit na pravé noze kompresní punčochu. No a to je důvod tendru.

Punčocha se v klidovém stavu natáhne až po slabinu a drží. Ovšem s každým pokrčením kolene slézá a slézá, až zaujme zcela v souladu se všemi přírodními zákony místo nejmenšího odporu, tj. shrne se do zúžení lýtka pod kolenem. Přitom koleno je to místo, odkud mi asi sraženiny zajely do plíce.

Dobrá, dokud jsem doma, můžu nasadit staré tepláky, co mám od taty, a punčochu pravidelně vytahovat. Připadám si při tom sice jak Zrzavá Mařka Křivohubka z Perlovky, ale aspoň si nemusím rovnat švy. Trochu horší je to ale v práci. Spouštět mnohokrát za den kalhoty před kolegyní Smrčkovou by mi přišlo trochu žinantní, a pokud bych se k úkonu odebral na pánské WC, to je tak daleko a hluboko, že na pracoviště bych se dostavil víceméně zase v původním stavu výšky punčochy.

Zkusil jsem nasadit navrch ortézu, kterou jinak používám jen při nácviku twimyo dollimyo yopchagi nebo při sestupu z vrcholů vyšších než 1.200 m. n. m. Drží bezvadně, ale stahuje větší silou než punčocha; ta se nahrne v koleni pod ortézu a vzniklé faldy tvrdě tlačí.

Přišpendlení k trenkám nemám vyzkoušeno, ale tipuji, že bych skončil nedůstojně, se spodním prádlem vtaženým do jedné nohavice, a musel se pohybovat podezřelými pohyby.

Ani přišpendlení do stehna, tak jak to v jednou starším českém filmu provedla paní Růžičková, se mi nejeví perspektivní. Přece jen mám nohy z člověčiny, ne z teletiny.

Uvažovat by se dalo o kšandě přes levé rameno, na holé tělo. Ta by ale zase při předklonu nebo záklonu na oblečení vytvářela podivné linie oblečení.

Nakonec tedy nezbývá než přiznat, že to dámy mají s podvazkovými pásy pěkně vychytané. Jediná nevýhoda je, že bych musel dávat zvýšený pozor na dopravní ruch kolem sebe, abych se náhle neocitl v nemocnici s otřesem mozku a zápisem v kolonce pohlaví „trans“.

Zkusím to pojmout tak, jako že to hanba není. Nakonec v Británii se řádem podvazkového pásu vyznamenávají rytíři.

Tak kdyby někdo věděl o pánském podvazkovém pásu přiměřené barvy… Ale asi radši stejně zůstanu u té ortézy. Ti rytíři řád ostatně nenosí kolem pasu, ale jen pod kolenem.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 komentářů u „Podvazkový tendr

  1. Drahý mladý příteli, vyhrál jsi !! Máš řád života, po embolii to není vždy tak jasné.
    Blahopřeji.
    Mám letitou zkušenost s punčochami, protože jsem po čtyřech operacích dolních končetin, po cévních výkonech, kdy je následná péče vynucena kompresí.
    Na rovinu, měla jsem stejné problémy a by la jsem šílená. Našla jsem řešení.
    Za vlastní peníze jsem si ve zdravotních potřebách koupila kompresivní punčochové kalhoty a bylo po ptákách. Nic nesjíždělo, nic nepadalo.
    Před dvěma lety jsem podstoupila další laserovou operaci, zde jsem si koupila kompresivní punčochy se silikonovým lemem, který jsem fixovala speciálním lepidlem, vše drželo i při pohybu v práci.
    Drž se, vyhrál jsi.

    • Zcela nezasloužené oslovení “drahý mladý příteli” mě velmi těší, ale punčocháče by mi příliš připomínaly rané mládí (i když, popravdě řečeno, mám dojem, že jsem tento módní kus příliš nenosilo ani jako robě) a mám komprimovat jen pravou nohu, takže asi zůstanu u příležitostného natahování a na delší túry natáhnu kolenní ortézu. Nicméně dobrých rad není nikdy dost, takže přesto moc děkuji!

  2. Cože? Překonals covid a po nějaké době coby následek nečekaně tohle?

    Jsem ráda, že humor Tě ale neopouští…a ta událost nevyznívá tak depresivně. Tak ať brzy nasane doba, kdy nebudeš žádný podvazek potřebovat.

    • Jo, tak už vím všechno (tedy kromě toho, že netuším, co je to (emery, NIS, CRP, atd.) v předešlém spotu všechno vysvětleno a jsem tedy ráda, že jsem to všechno četla ex post, v době kdy vnučkám vyrábíš meče a chodíš po venku…

      • Ano, rád vysvětlím: emery neboli emergency je oddělení urgentního příjmu ve fabrice. NIS je elektronický nemocniční informační systém a CRP představuje hladinu C-reaktivního proteinu, který indikuje bakteriální zánět v těle, případně silnou reakci imunitního systému – normálně by měla být tak do 20.
        A s podvazkem musím vydržet 6 měsíců, takže přes léto, ach jo.

        • Budeš mít k plavkám pohledy přitahující zvláštnůstku a na podzim jednu nohu bílou a jednu hnědou.

          Měli Ti podávat aspirin (s vitamínem C) na ředění krve. Já jsem se jím pro ten účel zazásobila. Bývám většinou samoléčitel a tak mám všechno náležitě dopodrobna prostudovaný.

  3. Ohromně jsem se nasmála zejména při té představě shrnovaných trenek 🙂
    Ale v reálu teda nezávidím. To člověk ani nedomyslí, jaké tyto zdravotní pomůcky mohou způsobovat zákeřné úskalí…

    Mě ještě napadá, co na mužný nátělník delšího střihu dolů našít ty podvazkové úchytky?

    • Dobrý nápad, ale nátělník patří k oděvním součástkám, kterými z plna hrdla opovrhuji, naposled jsem ho měl na sobě asi v deváté třídě, povinně na tělocviku… Naštěstí se zdá, že v klidu za stolem guma docela drží, pohyb za mne obstarává počítačová síť a vzhledem k předpokládanému uzavření školek budu sedět zase sám, takže můžu klidně stahovat kalhoty a vytahovat gumu, aniž by hrozilo, že kolegyni obloudím svými luznými stehny.

      • Jasně, tomu rozumím. Já jsem od přírody takovej šťoura, tak mě to zajímalo obecně – jak, a zda vůbec, se to dá vyřešit. A jak si tak čtu ostatní komentáře a náměty, kam přišít tahouny s podvazky, vzpomněla jsem si, že v dobách mého mládí existovaly kalhotky s přišitými podvazky. Jsem teda dost velkej pamětník, je to přes padesát let :-D. To by taky mohlo být řešení, zvlášť když punčocha je jen na jedné noze. Jen by ty spoďáry musely být těsnější, aby je punčocha nestahovala. Ale zas takovej tah to není – před těmi lety vyzkoušeno na vlastní kůži ;-).
        Nepochybuju o tom, že si svůj způsob najdete. Hlavně ať je to brzo v pořádku!

  4. Škoda, že nejsi masochista; to přišpendlení ke stehnu (ve filmu ho, myslím, předvedla paní Janžurová) mě jako řešení napadlo hned :-). Ale jsem moc rád, že lurdské zázraky nevymřely po meči a věci se obrátily k lepšímu.

  5. S kompresní punčochou mám mnohaletou zkušenost, ale teď teprve vidím, jakou kliku jsem měla, že jsem ji nemusela nikdy nosit přes koleno! To by spravil snad jedině Herkules! 😀 Díky za prodloužení života 🙂

    • Herkulesovi obecně věřím, ale na stehno bych si ho patlal jen nerad, hlavně kvůli výraznému prořídnutí mé srsti na stehnech při odstraňování (i když by se dal asi odmočit).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *